Šedesátá a sedmdesátá léta byla v Evropě dobou budování betonových sídlišť na okrajích velkých měst. Na východ od železné opony se aplikace Corbusierových ideí zvrhla v orgie panelového šílenství, které válcovaly i centra malých měst a nenávratně zohyzdily tvář středoevropské a východoevropské městské architektury.
Sídliště se ovšem stavěla i v západní Evropě a to i rodné zemi Le Corbusiera, Švýcarsku. Jedno z nejzajímavějších je určitě Le Lignon u Ženevy. Obsahuje pouze tři obytné budovy, zato obrovských rozměrů. Dva věžáky o 26 a 30 patrech jsou doplněny 15-ti patrovým na několikrát lomeným domem o celkové délce 1060 metrů, který je nejdelším obytným domem v Evropě!
Těm, kdo znají sídliště v bývalých socialistických zemích, zřejmě předchozí popis evokuje představu pekla na zemi, Le Lignon však ve skutečnosti nepůsobí nijak odpudivým dojmem. Domy jsou obklopeny udržovanou zelení, zajímavá je i téměř úplná absence aut na povrchu – v Le Lignon je 247 000 metrů krychlových podzemních garáží, pro každý byt alespoň jedna.
Aktualizováno:
Na nástěnce v práci jsem viděl inzerát: někdo pronajímá sedmipokojový byt v 26. patře jižního věžáku. V třicátém patře je plavecký bazén, cena 2400 franků měsíčně včetně služeb.