Středoevropan cestující po Norsku může narazit na spoustu pochutin, o kterých neměl před cestou na drsný sever ani ponětí. S několika polárními dobrotami se seznámíme v dnešním příspěvku.
Hvalbiff, neboli velrybí steaky. Je to libové tmavě červené maso s velmi jemnou strukturou, chuťově připomínající hovězí s jemným nádechem mořské ryby. Připravuje se jako klasický steak a chutná velmi dobře. Seženete ho v některých supermarketech, nebo v obchodech a tržištích v rybářských vesničkách a není ani moc drahé. Výborné je i uzené velrybí maso, které se jí nakrájené na tenké plátky.
Cloudberry se česky jmenuje ostružiník moruška a je to velmi zvláštní ovoce rostoucí v dalekých severních oblastech. Dělá se z něho džem, přídává se do kvasu na pálenku a dá se jíst i syrové. Není příliš sladké, ale má překvapivě komplexní chuť.
Tørrfisk, anglicky stockfish, je sušená treska. Po vylovení se ryby vyvrhnou a pověsí na speciální konstrukce poblíž moře, kde se v jarním povětří dokonale vysuší. Sušené tresky jsou velmi populární ve Středomoří, kde se z nich připravuje jídlo zvané bacalao, které se zpětně ujalo i v Norsku.
Geitost, gudbrandsdalsost, mysost, fløtemysost jsou různá jména pro sýry z kozího (první dva) či kravského mléka, které mají karamelovou barvu a příchuť. Vyrábí se ze syrovátky, která se vaří tak dlouho, až cukr obsažený v mléku začne karamelizovat a dodá tak sýru charakteristickou chuť a vůni. Mně osobně geitost velmi chutnal.
Z Tyttebær, neboli horských brusinek se připravuje aromatický nedoslazovaný džem, který se používá jako příloha k masu. Ozvěna tyttebær se kdovíjakou oklikou dostala i do Čech, kde se ke svíčkové pečeni s omáčkou často přidává lžička sladké brusinkové marmelády.

Celkově mně norská kuchyně příjemně překvapila a pokud budete mít cestu kolem, určitě některou z výše uvedených specialit vyzkoušejte.