Projezdili jsme Norsko od jihu k severu a – jak se mi poslední dobou stává čím dál častěji – zjistil jsem, že je to země v podstatě nefotografovatelná. Lze tam samozřejmě udělat milióny dokonalých fotek, které z duše krajiny zachytí jen střípky. Určitě by stálo za to fotit lidi, kteří jsou produktem krajiny a vyrůstají z její podstaty, ale takoví bouchači zatím nejsme. Než se mi z tisíců krajinek, co jsme udělali, podaří vybrat alespoň jednu skutečně norskou, prohlédněte si pár obrázků. To, co mně v Norsku nejvíce oslovovalo, byl všudypřítomný pocit ohromného prostoru. Snažil jsem se na obrázcích uměle potlačit fotografický prostor tvořený hloubkou ostrosti, aby si nekonečnost zrekonstruoval divák sám z tvarů a barev, které na obrázku jsou. Snad tak bude dojem nespoutanosti vydatnější.