Jsem v opuštěném hotelu / ubytovně Versalir. Když jsem sem v dešti a silném větru přicházel, tajně jsem doufal, že zde bude nějaký přístřešek, nebo předsíň, otevřená jako nouzový útulek. Jaké bylo moje překvapení, když jsem vzal za kliku hlavních dveří a ony se otevřely.
Hotel je spartánsky zařízený, ale v počasí, které panuje venku, pro mě představuje luxus rovný Hiltonu. Na pokojích jsou dvoupatrové palandy včetně matrací, poblíž vchodu je velký bar (mobiliář chybí), jidelna a salón s pohovkami.
Je neuvěřitelné, že majitelé nechají jen tak otevřeno. Asi předpokládájí, že zapadlá poloha uprostřed Islandu budovu zachrání před vandaly.
Správce Siki na chatě v Nýidaluru mi říkal, že Versalir tuto sezónu vůbec neotevřel. Neměl tak úplně pravdu. Otevřeno je úplně do kořán – jen bez obsluhy …
Jinak dnešek byl zatím nejnáročnější den, i když jsem šel po značené štěrkové cestě a jen něco málo přes dvacet kilometrů.
Ráno, když jsem vyrážel jsem předpokládal, že se u Versaliru jen zastavím a budu pokračovat alespoň 10 km dále. Nakonec jsem byl rád, že jsem k ubytovně vůbec došel a dvojnásobně rád, že nebylo zamčeno.
Kombinace silného větru a deště na rozlehlých pláních centrálního Islandu je opravdu neschůdná. Jak se ukázalo, moje voděodolná vnější skořápka má dvě mezery – rukavice a boty. Díky tomu jsem po několika hodinách chůze v té slotě durch promrzlý, i když bunda i goretexové vnější kalhoty fungují dobře. Goretexové rukavice jsou opravdu nutné a měl jsem do nich investovat už před odjezdem.
V obuvi se příčinou zdá celková netěsnost dosti zkoušených bot. Zimní návleky zřejmě fungují dobře, odvádějí vodu od otvorů kolem kotníků, ale je potřeba to ještě vyzkoušet. Každopádně v promoklých rukavicích a botách se ve stávajícím počasí venku pohybovat nedá. Budu muset vyčkat, až se bouře přežene.
Když už jsem se rozepsal o vybavení, zmíním i stan. Celkově se velmi osvědčil. Dá se v něm celkem pohodlně sedět a prostorná předsíňka umožňuje bezpečné vaření i v silném větru, kdy se stanem lomcuje ze strany na stranu. První zkušenost se silným větrem jsem udělal, když jsem stan stavěl na exponovaném místě za Gæsavötn. Široko daleko nebylo žádné místo alespoň částečně ukryté před větrem a tak jsem stan postavil za terénní vlnou blízko řeky. K ukotvení jsem musel použít tři dvacetikilové kameny a i tak jsem si nebyl jistý, zda sílící nárazy větru stan v noci neodfouknou.
Stan samotný zvládal vítr velmi dobře, i když hlavní nosná duralová tyč je lehce esovitě zprohýbaná, jak se prala síla větru se stanovou plachtou a kotvícími prvky.
Spacák funguje také v pořádku, vnější i vnitřní textílii se daří držet peří v suchu, což je důležité zejména po vlhkých klidných nocích s jasnou oblohou (i když už jsem skoro zapoměl, že i takové noci mohou být).
Už více než šest dní jsem neviděl žádný strom. Včera v Nýidaluru bylo několik ptáků, jinak zde nežijí ani žádná zvířata (nebo se dovedně skrývají)