– Proč jsi to neudělal?
– Protože jsi mi to neřekl
– Já jsem ti to řekl!
– Neřekl!
– Kecáš, řekl a ty se vymlouváš
– Neřekl, vymlouváš se ty!

Takovou konverzaci slyší člověk tisíckrát za život a pokud je pouze v roli pozorovatele, může věřit buď jednomu, nebo druhému, nebo se na to vykašlat a nevěřit nikomu, ale spravednosti se nedobere.
Horší to mají soudci. Třeba kauza Kinský. Chce vrátit spoustu majetku, někdo mu to přeje, ale většina by mu to nedala ani přes svou mrtvolu. A soudci to budou soudit podle jakýchsi zákonů, které jsou na takové případy vlastně neaplikovatelné.
Takže soudce v tomto případě bude takový diktátor na jeden den, zatočí osudím, vylosuje rozsudek a napíše k němu sáhodlouhé vysvětlení tak, aby nikdo nemohl zpochybnit jeho právní odbornost. Tu samozřejmě ihned po vyhlášení rozsudku zpochybní strana, která prohrála a pojede se znovu od začátku.
Profesionální jistota a rutina budiž obranou proti dilematu mezi názorem a spravedlností.