Noční sněžení pocukrovalo krajinu kolem řeky Hérisson pár centrimetry čerstvého prašanu, který se rozkvétajícím loukám brzy podařio setřást, ale na větvích a mechu se udržel až do odpoledne.
Vzduch byl naprosto nehybný a krystalicky čistý. Zvuky, které při sebemenším vánku zanikají v šumu lesa a vody měly příležitost vyniknout a dát o sobě vědět. Slyšel jsem šustění zimního kožichu kuny, otírajícího se o vstup do nory, kam se kuna přede mnou utíkala schovat. Kapky tajícího sněhu se roztřikovaly o listí podrostu a křupavě dopadaly do rozměklých zmrazků u kořenů, chráněných před ranním sluncem.
Podběhl jsem pod vodopádem le Grand Saut a v jeskyni postavil mužika na skalní římse. Pozoroval mně u toho netopýr, jeho dva kolegy rachot kamenů neprobudil a tvorbu stély prospali.
Panna Marie strážná v Mirebelu shlíží na ten kraj a pod pravou novou drží zašlápnutého hada.