Šedesátá a sedmdesátá léta byla v Evropě dobou budování betonových sídlišť na okrajích velkých měst. Na východ od železné opony se aplikace Corbusierových ideí zvrhla v orgie panelového šílenství, které válcovaly i centra malých měst a nenávratně zohyzdily tvář středoevropské a východoevropské městské architektury.
Sídliště se ovšem stavěla i v západní Evropě a to i rodné zemi Le Corbusiera, Švýcarsku. Jedno z nejzajímavějších je určitě Le Lignon u Ženevy. Obsahuje pouze tři obytné budovy, zato obrovských rozměrů. Dva věžáky o 26 a 30 patrech jsou doplněny 15-ti patrovým na několikrát lomeným domem o celkové délce 1060 metrů, který je nejdelším obytným domem v Evropě!
Těm, kdo znají sídliště v bývalých socialistických zemích, zřejmě předchozí popis evokuje představu pekla na zemi, Le Lignon však ve skutečnosti nepůsobí nijak odpudivým dojmem. Domy jsou obklopeny udržovanou zelení, zajímavá je i téměř úplná absence aut na povrchu – v Le Lignon je 247 000 metrů krychlových podzemních garáží, pro každý byt alespoň jedna.
Aktualizováno:
Na nástěnce v práci jsem viděl inzerát: někdo pronajímá sedmipokojový byt v 26. patře jižního věžáku. V třicátém patře je plavecký bazén, cena 2400 franků měsíčně včetně služeb.

Jednou z mých posedlostí je identifikace hor, měst a jiných přírodních i lidských výtvorů, které jsou k vidění z míst s dobrým rozhledem. Takové místo je třeba hřeben pohoří Jura nad Ženevským jezerem, odkud bývají za příhodného počasí (zvláště v zimě) parádní výhledy na Alpy.
8. ledna 2006 jsem na hřebenu Jury blizko vrcholu Mont Rond pořídil panoramatický snímek Alp táhnoucí se od Horního Savojska přes Chablais, Wallis, Vaud, až po Bernské Alpy.
Dlouho jsem nemohl identifikovat většinu prominentních vrcholů na snímku, ale díky OziExploreru a jeho výborným nástrojům pro práci s úhly a vzdálenostmi se to nakonec podařilo.
Potěšilo mě, že jsem mohl kladně odpovědět na otázku, která mi od zimy vrtala v hlavě: „Lze z Jury vidět Matterhorn?“ Ano, lze, je na snímku označen!
Panoramatický snímek je poměrně veliký, na šírku má přes 10000 pixelů a tak je lepší si jej stáhnout a otevřít v nějakém prohlížeči obrázků, než v browseru.

V roce 1999 obletěli Bertrand Piccard a Brian Jones zeměkouli v horkovzdušném balónu Breitling Orbiter III. Oblet jim trval 21 dní, které Piccard s Jonesem strávili v přetlakové gondole ze skelných vláken a kevlaru.
Ke svému rekordnímu obletu odstartovali z vesnice Château d’Œx ve Vaudských Alpách, o které se tvrdí, že je hlavním městem (vesnicí) balónového létání v Evropě. Nachází se výšce okolo 1000 metrů, blízko místa, kde kanton Vaud hraničí s kantony Fribourg a Valais, ze všech stran obklopena horskými hřebeny.
V kotlině Château d’Œx je často bezvětří, které svědčí předstartovní přípravě balónů a brzy po startu se otevírá úchvatná scenérie okolních Alp. K Ženevskému jezeru je to pouhých 16 km, přímo na jih je hřeben Les Diablerets, přes údolí Rhony masív Dents du Midi.
Při procházkách po krásné okolní krajině mnoho turistů nepotkáte, protože Château d’Œx přece jen není tak přeplněný návštěvníky jako Leysin, Gstaad, nebo Interlaken.

Hora Vorassay je krátký hřeben tvořící jednu stranu frekventovaného průsmyku Tricot. Skoro nikdo na ní nechodí, i když nabízí krásné vzdušné pohledy na ledovec Bionnassay. Má 2299 metrů, takže v porovnání s okolními kopci je to trpaslík. Vždycky se mi líbíla a o víkendu jsem měl příležitost se na ní podívat.
Kromě fotek dneska přikládám i snímek plastické mapy okolí, hora Vorassay je označena červenou šipkou.

Rád jezdím vlakem. Zvláště když odpadá ospravedlnění vyšších nákladů než při cestě autem, protože tam, kam jede vlak se autem dostat nedá. Jako třeba na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3500 m.n.m. Udělali jsme si okružní výlet vlakem z Interlakenu přes Kleine Scheidegg na Jungfraujoch a přes Grindelwald zpátky.
Horní úsek mezi Kleine Scheideggem a sedlem pod Jungfrau potvrzuje, že hranice mezi genialitou a šílenstvím je velice tenká.
Představuji si, že ta železnice neexistuje a někdo mi ji popisuje. Tunel, který stoupá v oblouku z výšky 2061 metrů nad mořem masívem Eigeru a Mnicha a končí podzemním nádražím ve výšce 3500 m.n.m. u největšího ledovce v Evropě.
Znělo by to asi stejně fantasticky jako větrné elektrárny na upoutaných dracích, města na měsíci, nebo humanoidní roboti místo lékařů. Je to však realita a úžasný zážitek.

Ta bílá krabice na fotce je skutečně automat na čerstvé domácí mléko. Stojí hned vedle stájí, v otevřených dveřích vpravo od automatu je technologické zázemí pro úpravu a skladování mléka.
Automat funguje na mince, můžete si nechat načepovat buď dvě deci do kelímku, nebo litr do láhve. Ceny mírné, chuť vynikající.
K vidění a ochutnání na farmě kousek za Lauterbrunnenem v Bernských alpách.

Sion se kdysi jmenovala jedna hora u Jeruzaléma, pak se tak označoval kus Jeruzaléma samotného, může to být také vyvolená země a pokud vám nevoní sionismus, můžete se stát Mormonem a věřit v Sion Nový Jeruzalém, který bude stát někde v Jackson County v Missouri.
To nic nemění na tom, že národní park Zion nemá k vyvolené zemi daleko, přestože v únoru za deště tam moc turistů nepotkáte. Krásná dramatická krajina v komorním sevření nízké oblačnosti, barvy zesílené mokrými skalami.
Zion není tak známý jako Grand Kaňon nebo Yellowstone a to je možná dobře.

Ze seriózního Norfolku jsme se přenesli do ráje amerických dovolenkářů, Las Vegas. Ve španělštině to znamená něco jako úrodná nížina, nebo taky bažiny či tabákové plantáže, což už to místo vystihuje trochu víc. Las Vegas funguje na jednoduchém principu – přijedete, nasypete peníze do jednoho z desítek tisíc otvorů na mince v hracích automatech, automaty zacinkají a o něco méně peněz vám zase vrátí. Z rozdílu se pak postaví a udržují horské dráhy, betonové Benátky, umělé vodopády a námořní bitvy na pirátských lodích zaparkovaných před hotelem.
Las Vegas v Americe platí za symbol hříchu, odvázanosti a prázdnin. Skupinka padesátnic se šťastnými úsměvy ve tvářích si hrdě vykračuje s plechovkami piva v rukou po ulici a užívají si pocit alkoholové svobody, po hlavní třídě nahoru a dolů krouží auta s obrovskými poutači nočních klubů, i v deset večer v únoru je to jen na lehkou bundu a noc nikdy nekončí.
A v Harley-Davidson Café dělají dobré bárbekjů.

Na východním pobřeží ještě chvíli zůstanu a zastavím se v místě, odkud se vyváží americká demokracie do celého světa. V Norfolku ve státě Viržínie je totiž největší vojenská námořní základna v USA. Město existuje už od roku 1682, ve válce severu proti jihu stále pevně na straně jihu, jak se ostatně na město ve Viržínii slušelo a patřilo. Dodnes lze občas zahlédnout vlajku konfederace na autě či domě nějakého pivního bratra.
Městečko je to poklidné a my si udělali hezkou procházku ve svěžím atlantickém povětří.