„A kdy složíš i mi nějakou písničku?“, ptala se Veri asi před třemi lety, když jsem brnkal na kytaru:

Saša jede na výlet
před sebou má celý svět
z okna se dívá
písničku zpívá

Vlakem, pěšky, v letadle
vždy na předním sedadle
zima mu nevadí
ve sněhu dovádí

Batoh na záda hází
těší se do nesnází
zítra už bude v dáli
tam kde slunce vychází …

„Brzy, brzy“, odpovídám Veri a přepínám na:

Táta s Marťou jedou vlakem
koupit novou kytaru
jedou ránem i soumrakem
zpívají si po staru:

Šubyduby daj
holky se maj’
Mají hezký oči

Šubyduby daj
kluci se maj’
Mají hezký ruce

Šubyduby daj
holky se maj’
Mají hezký nohy

Šubyduby daj
kluci se maj’
Mají hezký zadky jééé

Na tu písničku pro Veri nakonec taky došlo, je to instrumentálka a jmenuje se Hermance. Tady je.

Jára a duch.

Zvolili jsme menu „Mlsný jazýček“ (Le Fin Bec) s následujícími laskominami:

Krémová dýňová polévka.

Mušle svatého Jakuba po tatarsku marinované v limetkách, želé z ústřic Belon s bylinkami, chléb s máslem aromatizovaným mořskými řasami.

Pečené loctudské langustí ocásky s černými fazolkami a sušenou slaninou, emulze z korálků mořských ježků.

Grilovaný filet z kambaly (mořského jazyka) z ostrova Yeu na křupavé zelenině, cibulky nakládané s arašídy.

Srnčí filé smažené na brusinkách, hruška na červeném víně, glazovaný jedlý kaštan s kořením, churros s citrusy, šťáva z hlívy miskovité (kornukopie).

Degustace čerstvých a zralých sýrů.

Medový croustillant, turecký fík plněný kořením, zmrzlina z tasmánského pepře.

Pěna z jablek Granny Smith a šafránu, karamelová zmrzlina, krém z vanilky Bora Bora.

K pití červené Ticinese DOC 1996.

Nezapomenutelný večer.

Pět kusů otevřeno za 2:15, bez škrábnutí.

Před několika dny jsem oprášil svůj nejoblíbenější hudební nástroj a zaranžoval krátký riff, který mi vlezl do prstů při večerním drnkání na kytaru v temné ložnici.
Původně jsem myslel, že z toho vyleze motorový masakr ve stylu Prodigy šmrncutý Rage Against the Machine, ale ukázalo se, že tomu nejlépe sluší minimalistická ukolébavka, ve které zvukové plochy lehce šplouchají jedna o druhou na pláži z jemně nadrcených syntezátorových křivek.
Doporučuji k poslechu do sluchátek v klidném prostředí. Dobrou noc.

Ke stažení zde:

peprenka.mp3

… a učí se anglicky. Prouza žije!

Včera jsem znovuobjevil sekvencer zde (mp3).
Ta Hofstadterova kniha mně celkově inspiruje ke spoustě zbytečných činností. Třeba hledat slova, která když se dají do čtvercové mřížky, se dají číst zleva doprava i shora dolů a ve stejném pořadí. Třeba takto:

        v k l u s a t
        k l á v e s a
        l á d o v a t
        u v o l e n í
        s e v e ř a n
        a s a n a c e
        t a t í n e k

V angličtině je takových mřížek plno, i s devíti nebo desíti písmeny, ale znáte nějakou v češtině s alespoň osmipísmennými slovy?

V angličtině neexistují Pravidla anglického pravopisu a slova se píšou tak, jak velí neformální historický úzus. Někdy se pravopis liší regionálně (center / centre), často se pravopis slov zjednodušuje s tím, jak se zjednodušuje gramatika (viruses / virae, ale asi navždy algae místo alguses, protože algus jako singulár se nepoužívá).
S diakritickými znaménky je to podobné. V angličtině se jich vyskytuje okolo deseti, ale většina z nich není příliš frekventovaná. Nejvíce diakritických znamének se vyskytuje ve slovech a místních názvech cizího původu – fiancée, maître, crèche, façade, führer, mañana.
Některá diakritická znaménka jsou však angličtině vlastní a právě s nimi se paradoxně setkáváme velmi zřídka. Třeba diæresis, jako ve slovech coördinate, naïve, preëmpt dodržuje několik převážně amerických periodik (The New Yorker), i když v převzatém slově Boötes se vidí poměrně často.
Dalším původním diakritickým znaménkem je grave, které označuje znělost slabiky, která by jinak splynula se slabikou předchozí – my agèd mother, a learnèd scholar. Používá se převážně v básnických textech, kde neznělost může narušit rytmus.
To že diakritická znaménka v angličtině hned tak nevymřou ukazuje několik příkladů z poslední doby – firma Nestlé důsledně zachovává použití akcentu i v anglickém prostředí, aby odlišila jméno firmy od anglického slova nestle (zakladatel firmy se jmenoval Heinrich Nestle a byl z Frankfurtu).
Podobně je na tom akcent ve slově Pokémon, který se často dodržuje i v čestině, ačkoli nemá nic společného s délkou samohlásky a v češtině je zbytečné.
Nejzajímavější diakritické znaménko v angličtině je určitě cirkumflex nad w ve slově Malaŵi. Kolik evropských jazyků dokáže bez mrknutí oka absorbovat písmeno z jazyka ChiTumbuka z jihovýchodní Afriky?