Na silnice teď čas od času vyrazí odkudsi z temných slují policajti, zkontrolují prošlé obvazy v lékárničce, nenafouknuté rezervy, vyberou něco peněz na třicítkách a padesátkách umístěných mezi poli a večer pak akci v televizi moudře zhodnotí nuestro papá ministro de asutos internos Gross. A proč to všechno? Prý lidi u nás jezdí čím dál […]
Pánové z titulku shromáždili v roce 1998 velké množství historických klimatických dat, provedli nad nimi výpočet a získali tak průměrné teploty na severní polokouli od roku 1400 do roku 1980. Získaná data vynesená do grafu měla podobu hokejky – teplota zůstávala plus minus stejná až v druhé polovině dvacátého století začala prudce růst. Byl to […]
Pánové z titulku shromáždili v roce 1998 velké množství historických klimatických dat, provedli nad nimi výpočet a získali tak průměrné teploty na severní polokouli od roku 1400 do roku 1980. Získaná data vynesená do grafu měla podobu hokejky – teplota zůstávala plus minus stejná až v druhé polovině dvacátého století začala prudce růst.
Byl to jeden z hlavních snadno pochopitelných argumentů ve prospěch výrazného globálního oteplování, což vedlo až ke smlouvě z Kjóta o snižování emisí skleníkových plynů.
Letos se dva chlapíci z Kanady rozhodli to přepočítat. Vzali stejná data, která použili MBH, použili stejnou metodologii výpočtu – a vyšlo jim něco úplně jiného. Třeba v patnáctém století bylo podle nich mnohem tepleji než dnes. I podle kanaďanů se nyní otepluje, ale už to nevypadá tak nenávratně dramaticky.
Je to legrace. Myslím, že by to měl přepočítat ještě někdo další a dostali bychom třetí sadu úplně jiných výsledků. První výsledky měly tvar hokejky, druhé tvar vaničky, tak co takhle – sněhuláka?
Ať žije věda ve službách společnosti!
– Proč jsi to neudělal? – Protože jsi mi to neřekl – Já jsem ti to řekl! – Neřekl! – Kecáš, řekl a ty se vymlouváš – Neřekl, vymlouváš se ty! Takovou konverzaci slyší člověk tisíckrát za život a pokud je pouze v roli pozorovatele, může věřit buď jednomu, nebo druhému, nebo se na to […]
Z přímého přenosu: Merlot Barrique 1999 ze slivenské oblasti, výrobce Domain Boyard. Pije se jako voda, máme však jen jednu láhev. Takže pro příště: koupit aspoň dvě.
Z přímého přenosu:
Merlot Barrique 1999 ze slivenské oblasti, výrobce Domain Boyard. Pije se jako voda, máme však jen jednu láhev. Takže pro příště: koupit aspoň dvě.
Onehdá jsem šel zase do práce pěšky. Přišel jsem pozdě, protože jsem cestou fotil. Fotky přikládám jako důkaz, že byl skutečně hezký podzimní den a stálo za to se kvůli těm obrázkům opozdit.
Onehdá jsem šel zase do práce pěšky. Přišel jsem pozdě, protože jsem cestou fotil. Fotky přikládám jako důkaz, že byl skutečně hezký podzimní den a stálo za to se kvůli těm obrázkům opozdit.
Chodili jsme občas nakupovat do Carrefouru na Smíchově. Mívají tam jehněčí, výběr bílého pečiva a tak. Vzpoměl jsem si na jednu scénku, která se tam udála. Stál jsem před vchodem do budovy, na obrubníku vpravo seděl kluk s holkou. Dready, barevné hlavy, v rukou lahváče. Ze dveří vyšel člen ochranky, takový menší chlapík a začal […]
Dneska jsem se byl po dlouhé době proběhnout v Divoké Šárce. Tělo nepřivyklé rytmickému natřásání o sobě dalo po několika kilometrech vědět a začalo se mi chtít na velkou. A hele, tady v pravo vede pěšina k potoku, ještě natrhat nějaké větší listí, rozhlédnu se a — ty rostliny byly divné od pohledu. Načervenalé stvoly […]
Dneska jsem se byl po dlouhé době proběhnout v Divoké Šárce. Tělo nepřivyklé rytmickému natřásání o sobě dalo po několika kilometrech vědět a začalo se mi chtít na velkou.
A hele, tady v pravo vede pěšina k potoku, ještě natrhat nějaké větší listí, rozhlédnu se a — ty rostliny byly divné od pohledu. Načervenalé stvoly podobné šťovíku, vysoké tak dva metry. Růžové květy připomínající svlačec. Patnáct až dvacet centimetrů dlouhé podlouhlé listy, které vypadaly velmi dobře pro můj byznys.
Jeden jsem utrhl a nějaká malá věc mně praštila do obličeje. Asi nějaký hmyzák, kterého jsem vyrušil a on nevybral zatáčku, řekl jsem si a utrhl další list. Několik ran do obličeje. Není čas na hrdinství. Další list. Další šrapnely. Ruka před obličej. Pár dalších listů. Po pěšině dál od cesty. Nejdříve práce, pak zábava.
Potom jsem začal rostlinu zkoumat podrobněji. Na koncích stvolů rostou kromě květů také trsy zelených váčků, připomínajících pupeny. Sebemenší dotek se správně zralým váčkem způsobí, že se váček v mžiku rozprskne a vystřelí jedno (nebo více) černé semeno. Při rozprskutí navíc potřísní prsty nějakou tekutinou, která voní i smrdí zároveň.
V životě jsem něco takového neviděl. Granátovka obecná!
Update 17.9.
Divoká Šárka je těch rostlin plná. Rostou podél potoka, s postupujícím dozráváním plodů je jejich omamná vůně cítit zdaleka. Dneska ráno jsem udělal i nějaké fotky.
Dnes ráno jsem šel do práce pěšky. Na Petříně byla jako vždy spousta psů se svými majiteli. Ženy měly psy velké – dogy, ovčáky, ridgebacky; muži naopak malé, kapesní, ručně přenosné psíky. Bez vyjímky. Přišlo mi to jako velice zajímavé. Chybí snad ženám mohutnost partnerů a mužům sladká drobnost žen? Zajímavé je pozorovat i venčící […]
Dnes ráno jsem šel do práce pěšky. Na Petříně byla jako vždy spousta psů se svými majiteli. Ženy měly psy velké – dogy, ovčáky, ridgebacky; muži naopak malé, kapesní, ručně přenosné psíky. Bez vyjímky. Přišlo mi to jako velice zajímavé. Chybí snad ženám mohutnost partnerů a mužům sladká drobnost žen?
Zajímavé je pozorovat i venčící návyky jednotlivých pohlaví. Muži vyhledávají spíše odlehlé, zpustlé kouty, kde se nemusejí potkat s jinými venčiči. Na psa většinou hvízdají. Ženy o svých psech s chutí rozprávějí s procházejícími spoluvenčičkami, Psům domlouvají a vysvětlují jim, že nemají odbíhat a čichat ke špinavým věcem. Takže všechno je, jak má být, akorát ta velikost psů je obráceně!
Přes víkend byl konečně čas vyzkoušet výrobu černobílých fotek. Podařilo se, jak z černobílých, tak z barevných negativů. Na barevných negativech bude potřeba ještě trochu pracovat, třeba slunečnice vyšly černé jako uhel! Včera jsme se procházeli na Petříně a zašli do hvězdárny. Měli jsme štěstí, viděli jsme sluneční skvrny a taky protuberance – výrony sluneční […]
Přes víkend byl konečně čas vyzkoušet výrobu černobílých fotek. Podařilo se, jak z černobílých, tak z barevných negativů. Na barevných negativech bude potřeba ještě trochu pracovat, třeba slunečnice vyšly černé jako uhel!
Včera jsme se procházeli na Petříně a zašli do hvězdárny. Měli jsme štěstí, viděli jsme sluneční skvrny a taky protuberance – výrony sluneční hmoty do okolního prostoru. Při pohledu na slunce zblízka jsem měl pocit křehkosti. Jako by tím, že se na slunce dívá a že se slunce zkoumá hrozilo, že ho jeden den pochopíme a ono přestane fungovat.
S digitálním foťákem je i nadále spousta legrace, podařilo se vyrobit i barevné anagramy – stereo fotky, prohlížené červeno-modrými brýlemi.
Tož jsem kůpil hen ten oný digitálni foťák. Je malý, stříbrný a ještě pořád mně baví si s ním hrát, i když jej mám už třetí den. Takže s pomocí PSP mohu začít ohýbat realitu zcela podle svých představ a přání a výsledky předvádět v Notesu. Na první fotce je pohled z balkónu směrem k […]
Tož jsem kůpil hen ten oný digitálni foťák. Je malý, stříbrný a ještě pořád mně baví si s ním hrát, i když jej mám už třetí den.
Takže s pomocí PSP mohu začít ohýbat realitu zcela podle svých představ a přání a výsledky předvádět v Notesu. Na první fotce je pohled z balkónu směrem k Evropské.
Lehké digitální zpracování, pelargonie bylo krapet tmavé, pro magickou ruku s vytrčeným prstem v Paint Shop Pro to ovšem nebyl žádný problém ….
Na obrázku druhém je můj portrét, taktéž na balkóně.
V recenzích psali, že toho na foťáčku nejde moc manuálně nastavit. Pro mně ovšem vyvážení bílé, ISO, režim zaostřování, kvalita komprese a kompenzace expozice zatím představují více stupňů volnosti, než dokážu automaticky zvládnout. Nezbude, než si přečíst celý Digineff.
Včera jsme byli podruhé v IMAXu, tentokrát na Tyranosaurovi. Byla to naprostá kravina, zvlášťě v porovnání s předvčerejší Nudou v Brně. Technologie prostě není všechno. Ale podvodní svět je pěkný, ten doporučuji!
