V angličtině neexistují Pravidla anglického pravopisu a slova se píšou tak, jak velí neformální historický úzus. Někdy se pravopis liší regionálně (center / centre), často se pravopis slov zjednodušuje s tím, jak se zjednodušuje gramatika (viruses / virae, ale asi navždy algae místo alguses, protože algus jako singulár se nepoužívá).
S diakritickými znaménky je to podobné. V angličtině se jich vyskytuje okolo deseti, ale většina z nich není příliš frekventovaná. Nejvíce diakritických znamének se vyskytuje ve slovech a místních názvech cizího původu – fiancée, maître, crèche, façade, führer, mañana.
Některá diakritická znaménka jsou však angličtině vlastní a právě s nimi se paradoxně setkáváme velmi zřídka. Třeba diæresis, jako ve slovech coördinate, naïve, preëmpt dodržuje několik převážně amerických periodik (The New Yorker), i když v převzatém slově Boötes se vidí poměrně často.
Dalším původním diakritickým znaménkem je grave, které označuje znělost slabiky, která by jinak splynula se slabikou předchozí – my agèd mother, a learnèd scholar. Používá se převážně v básnických textech, kde neznělost může narušit rytmus.
To že diakritická znaménka v angličtině hned tak nevymřou ukazuje několik příkladů z poslední doby – firma Nestlé důsledně zachovává použití akcentu i v anglickém prostředí, aby odlišila jméno firmy od anglického slova nestle (zakladatel firmy se jmenoval Heinrich Nestle a byl z Frankfurtu).
Podobně je na tom akcent ve slově Pokémon, který se často dodržuje i v čestině, ačkoli nemá nic společného s délkou samohlásky a v češtině je zbytečné.
Nejzajímavější diakritické znaménko v angličtině je určitě cirkumflex nad w ve slově Malaŵi. Kolik evropských jazyků dokáže bez mrknutí oka absorbovat písmeno z jazyka ChiTumbuka z jihovýchodní Afriky?