Balkán, to jsou černé mercedesy s tmavými skly a zrezavělé žigulíky proplétající se mezi vozy taženými vychrtlými koníky. Čtyřpatrové skelety rodinných domů, které nikdy nikdo nedostaví. Melouny sladké tak jako med z ráje. Smečky psů potulující se po ulicích. Kavárny přetékající muži v nátělnících a černovlasými kráskami. Chladivé fontány s pramenitou vodou ve stínu platanů a plamenný sluneční žár na rozpadajících se betonových pomnících. Všechny smysly zahlceny.
Já z tohoto víru vjemů dnes večer vytáhnu divotvorný hrnec zvaný gjuveč a naplním jej románsko – středoevropskou inspirací a uvidíme, co z toho vzejde.

More to come …

Takže jak to včera bylo? Gjuveč je kameninový hrnec s poklicí, ve kterém se obvykle zapéká nakrájené maso se zeleninou. Takové jídlo se nazývá také gjuveč, podle způsobu přípravy. Tradiční gjuveč bude obsahovat vepřové maso nakrájené na kostky, lilky, papriky, rajčata, passatu, česnek. čubricu a sůl a trochu oleje, před koncem přípravy se nahoru rozklepne vejce a sundá se poklice, až vejce ztvrdne. Je to vynikající dobrota.

Já měl včera chuť na pivo a tak jsem připravil variaci, která se k pivu hodí.
Nejprve jsem na troše karí zprudka osmahnul vepřové maso pokrájené na kostičky.
Pokrájel jsem a dal do mísy tři mladé kedlubny, dvě oloupané čestvé kukuřice, hrst zelených fazolek a trochu nakládaných cornichons. K tomu malou hrst nakládaných malých cibulek. Přidal jsem maso, bobkový list, muškátový oříšek, bazalku, trochu sardelové pasty, zalil smetanou, bohatě zastříkl silným modenským balzamikovým octem a dal na hodinu zapéct do trouby.
Jako přílohu jsem uvařil brambory, ochladil, pokrájel na kostky a smíchal s nasekanou zelenou cibulkou a trochou olivového oleje a ochutil citrónovou šťávou.
K tomu pár klášterních ležáků – byla to bašta!