Etuda o nedělním obědě
Lenivá slunečná neděle, krátce před polednem. Pan a paní X přicházejí na oběd k panu a paní Y. Zvoní na zvonek, vcházejí do bytu. Paní X se připojuje k paní Y v kuchyni a pomáhá jí s dokončením jídel. Pánové X a Y zapřádají nenucenou společenskou konverzaci o výhodách a nevýhodách otopného systému v bytě, počítačovém vybavení obývacího pokoje a parkování před domem.
Oběd je hotov, sedá se ke stolu. Polévka je nalita do talířů, lžíce uchopeny.
„Trochu chilli?“, zeptá se pan Y a sám si nasype dvě čajové lžičky chilli prášku do polévky.
„Ne, děkuji“, odmítá paní X. „Díky, nechci“ vrtí hlavou paní Y.
„Já si trouchu dám“, říká pan X a sype si do polévky tři čajové lžičky.
Dávají se do jídla. Lžíce cinkají o talíře, paní X a paní Y zběžně konverzují. Pánové X a Y mlčí a osamoceně bojují se svými polévkami. Na čele se jím objevují první krůpěje potu, ale jinak na sobě nedávají nic znát.
„Příjemné koření“, říká pan X, když dojí polévku a otře si čelo kapesníkem. „Taková jemná chuť. To já si nedávno koupil kořenící pastu z papriček Jalapeňo a ty mají panečku říz!“
„Kolik Scovillových jednotek mají Jalapeňos?“, ptá se pan Y.
„Nevím přesně, ale jsou to desítky tisíc. Americká kvalita!“, odpovídá nadšeně pan X.
Paní Y se podívá přísně na pana Y a zamračí se. Pan Y si toho nevšímá a rozzáří se: „To nic není! Já tady mám extrakt z papriček Habenero, z kterého i Indové zvyklí na kuře Vindalú pláčou bolestí. 200 000 Scovillových jednotek. Jalapeňos jsou pro děcka, kdo má opravdu rád pálivé koření, používá jedině papričky Habenero!“
Nakládá si na talíř hlavní chod, z kredence vytahuje lahvičku s červenými blesky a nápisem Habenero Insane a kape si několik kapek na maso a přílohu.
Pan X si od něj bere lahvičku a bohatě si poleje celé jídlo.
Pan Y ho chvíli nedůvěřivě pozoruje, pak zamručí „Máte pravdu, jehněčí ragů má být pikantnější“ a obrátí si na talíř polovinu obsahu lahvičky.
Pan X, který vidí, že v lahvičce zbývá necelá čtvrtina, jí vyprázdní na okraj svého talíře a dávají se do jídla.
Paní X a Y se opět snaží konverzovat avšak po chvíli zmlknou a s obavami sledují pány X a Y.
Ti s každým dalším soustem více a více rudnou, krůpěje potu jim stékají z čela po tvářích. Pánovi X se udělal nad horním rtem ošklivý fialový flek, když se tam neopatrně dotknul soustem nabodnutým na vidličce.
Pánovi Y začíná téct z nosu, oba slzí a nadouvají se jim tváře. Pan X sípe, pan Y dostává tik do pravé poloviny obličeje.
Po několika minutách je jídlo snědeno, paní X a paní Y sklízejí ze stolu a odcházejí do kuchyně. Po chvíli přinášejí kávu a dezert. Oboje pánové X a Y zavrtěním hlavy odmítají. Obličeje se jim pomalu vrací do normálních rozměrů, červená barva na lících bledne, oči vysychají od slz. Fialový flek nad horním rtem pana X prasknul a udělal se na něm strup.
Asi po hodině se pan a paní X zvedají a míří do předsíně. Pan a paní Y se s nimi loučí. Mezi dveřmi pan X sípavě prohodí: „Příště zveme my vás.“ Pak se otočí k panu Y: „Jeden můj kamarád má ampuli s čistým extraktem capsaicinu. Spolehněte se, že bude na stole!“. Rozloučí se a odchází.
Pan Y se vrací do pokoje, zhroutí se do křesla a až do večera si chladí ústa a obličej ledovými obklady. Pan X činí po návratu domů totéž.
Inu, oběd s přáteli prostě k neděli patří.