Když bůh za sedm dní stvořil vesmír, Zemi a veškerenstvo vůbec, dal si chvíli přestávku a pak v klidu, beze spěchu, stvořil svůj majstrštyk – údolí podél horního toku řeky Inn ve švýcarském kantonu Graubünden.
Lidé tam mluví rétorománsky a oblast se jmenuje Engiadina, neboli Innská zahrádka.
Základnu pro naší krátkou návštěvu jsme měli ve vesničce Skuol, což znamená škola a je to správní centrum Dolního Engadinu. Místní minerální lázně patří do první ligy, lidová architektura je krásná a netradiční, turistů málo a na objevování okolních hor by byly potřeba tři životy.
Z Engadinu pochází nejlepší bündnerfleisch – sušené hovězí maso a vynikající klobásky salsiz, které se podávají k místní specialitě capuns (knedlíčky zabalené ve spařených listech mangoldu, podávané se smetanovou omáčkou).
A samozřejmě tuorta da nusch – ořechový koláč, který Graubünden proslavil daleko za hranicemi.
Ještě teď se mi z toho točí hlava. A revair!