Blízko města Vraca je v lese nenápadný vchod do jeskyně. Jmenuje se Ponora. Nedá se do ní vstoupit suchou nohou, hned za vchodem začíná jezírko. Včera jsem si dovnitř posvítil silnou baterkou a uviděl protější stěnu asi třicet metrů daleko. Inu, jeskyně to není dlouhá, ale na dobrodružnou výpravu pro děti to bude stačit.
Dnes po obědě jsme naložili do auta nafukovací člun, záchranné vesty a čelovky a s dětmi vyrazili k Ponoře. Na první plavbu jsem vyrazil sám, abych prozkoumal terén. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že to, co jsem považoval za zadní stěnu je ve skutečnosti zatáčka, za kterou začíná obrovský podzemní sál.
Vrátil jsem se a postupně do sálu přivezl všechny děti. Pak mně naplno ovládla objevitelská horečka a vyrazil jsem na průzkum. Pádloval jsem spletitými chodbami, přenášel člun přes suchá místa a pokračoval dál a dál. Otevíraly se přede mnou nové sály a za každým rohem, kde se už už zdálo, že jeskyně končí, se objevila nová chodba, nebo sál.
Pronikl jsem do jeskyně asi půl kilometru hluboko a pak se vrátil, aby o mně ostatní neměli starost. Bylo to naprosto úžasné. To, co jsem považoval za malou díru v zemi se ukázalo být obrovskou jeskyní, kam by se mohli vodit lidé na prohlídky a vybírat vstupné. A tady k ní ani nevede chodníček!
Po návratu jsem sedl k internetu a zjistil, že jeskyně Ponora je 3552 metrů dlouhá a končí obrovským sifonem.
Ještě že jsem to nevěděl předem. Přišel bych o objevitelské překvapení.