Zimy jsou v Ženevě mírné, většinou je nad nulou a sníh se dlouho neudrží. Přesto se Ženeva stala jedním z vizuálních symbolů zimy. Možná jste viděli fotky aut a stromů stojících na nábřeží jezera, které jsou pokryté tlustou vrstvou ledu. Tyto fotky jsou právě ze Ženevy a okolí. Za tento jev, který nastává jednou za několik let, může la bise – silný severovýchodní vítr a zvláštní geografické poměry Švýcarska.
Ženevské jezero, v jehož ústí Ženeva leží, je největší jezero západní Evropy. Je 73 km dlouhé a vodě trvá přes jedenáct let, než doteče od jednoho konce na druhý. Přestože leží na úpatí Alp, od konce poslední doby ledové nikdy v celé ploše nezamrzlo. Jezero leží v údolí, které je ohraničeno pohořím Jura na severozápadě a Alpami na jihovýchodě. Toto údolí mezi Jurou a Alpami pokračuje dále na severovýchod přes celé Švýcarsko a říká se mu Švýcarská plošina. Leží zde ještě několik větších údolních jezer, jako Neuchatelské, Cyryšské, či Bodamské jezero.
Vytvoří-li se v zimě na jih od Alp výrazná tlaková níže, přesunují se masy studeného vzduchu ze střední a východní Evropy jižním směrem. Pokud nastane správná souhra klimatických poměrů, proudí studený vzduch Švýcarskou plošinou jako trychtýřem, omezeným Jurou z jedné strany a Alpami z druhé.
Na volné ploše Ženevského jezera vítr nabírá na rychlosti a trychtýř se navíc zužuje. Blízko ústí jezera dosahuje vítr rychlosti vichřice a strhává z hladiny kapky vody, které dopadají na překážky na břehu a mrznou. La bise může trvat i více než 24 hodin a vrstva ledu dosáhnout i několika desítek centimetrů.
A pak vítr utichne a vyjde slunce. Hladina jezera se uklidní a pokračuje mírná ženevská zima …