Mezi Marseille a Cassis v jižní Francii se táhne pásmo rozeklaných útesů a hlubokých zálivů, které se jmenuje Les Calanques.
Vypravil jsem se tam o víkendu. V pátek po práci jsem dojel do Cassis, přespal v autě a v sobotu brzy ráno se vydal na cestu u prvního z calanques, Calanque du Port-Mieu.
Neměl jsem mapu a tak jsem chodil nazdařbůh s neurčitým záměrem dostat se na západ směrem k Morgiou. Cesta vede místy hodně rozeklaným terénem, v jednu chvíli v místě zvaném Devenson vede několik metrů po téměř kolmé skále.
Přístup Francouzů k budování turistických stezek v horách se liší od jiných národů. ROzdíl mezi turistickou stezkou a horolezeckým terénem je často jen v tom, že lezecké úseky na turistických trasách mají dostatek chytů a nejsou tolik exponované (francouzi říkají vzdušné), na sklonu svahu přitom nezáleží.
Došel jsem nakonec až na předměstí Marseille a městským autobusem se nechal dovézt do centra, k Vieux Port – starému přístavu, pamatujícímu římské doby.
Marseille je živé až živelné město, plné vůní, chutí, lomozů a barev kůže a já jsem tentokrát víceméně omylem zavítal do čtvrti mezi Vieux Port a stanicí metra Julien. Na malém náměstíčku jsem si koupil gyros a pivo, sedl na židli a dobrou půlhodinku pozoroval to hemžení, které se vidí v málokteré jiné evropské zemi.
Vlakem jsem pak dojel zpátky do Cassis, kde mě cestou z nádraží překvapil běžec, který měl na vodítku kozu. Poseděl jsem chvíli v přístavu, kde bylo celkem dost koupajících se – příjemně mě to překvapilo. I já jsem se pochopitelně vykoupal, ale už ráno v Port-Pin a bez plavek. Voda byla příjemně osvěžující.
Opět jsem přespal v Cassis a když jsem se v neděli probudil, foukal mistrál. Mistál je vítr dotěrný až nelítostný a tak jsem sedl do auta a vyrazil domů.