Předevčírem večer jsem doplul do přístavu Smygehuk, nejjižnějšího místa Švédska i celé Skandinávie. Předpověď na další dny slibovala protivítr, takže jsem následující ráno vyrazil nejprve do Trelleborgu na prohlídku zrestaurované vikingské tvrze a pak na Ales Stenar. Prostě mi to nedalo a chtěl jsem ten megalit navštívit po svém. Vyrazil jsem pěšky z Ystadu přes písečné duny. První část vedla turistickou oblastí, ale pak jsem vešel do vojenského prostoru a začalo to být krásné. Divoká, pustá krajina, silný vítr, příboj na plážích. Po dvaceti kilometrech jsem dorazil ke kamenům a byl to úplně jiný pocit, než v zástupu turistů od přístavu. Na západ slunce nás tam čekala jen hrstka a byl to zážitek. Je sice už týden po letním slunovratu, ale kolem slunovratů se relativní pohyb slunce po obloze mění jen málo, takže slunce zapadlo přesně před přídí v ose lodi. Paráda. Po západu jsem sešel k malému opuštěnému domečku na pláži asi dvacet minut od kamenů. Dveře byly zamčené, ale jedno z oken se dalo otevřít zvenku. Uvnitř palanda, stolek a lavice. Takže jsem usínal pod střechou za šumění moře za oknem a spal jsem jako král. Ne moc dlouho, protože letní noci jsou tady krátké. Vstal jsem před čtvrtou, už se rozednívalo a já jsem doufal, že při východu slunce budu mít Ales Stenar jen pro sebe. Povedlo se. Skoro tři hodiny jsem byl u kamenů sám. Všechny jsem si osahal. Vylezl jsem na příďový kámen. Potěšilo mně, že levobok tvoří 27 kamenů (můj den narození) Pak jsem dokonce napsal krátký skript v Pythonu, aby mi vybral „můj“ kámen. Fungovalo to tak, že skript vybral jeden z 57 kamenů tvořících megalit, ale nenapsal který. Já jsem pak začal obcházet kameny a u každého jsem zmáčkl enter. Když skript napsal „ne“, šel jsem k dalšímu. U 26. kamene zleva napsal „ano“. Je to docela pěkný kámen. A je můj.