Nad hlavou mi zuří bouřka, oblohu protínají blesky a z nebe padají provazce deště. Jsem naštěstí v přístavu, takže můžu zalezlý v podpalubí napsat příspěvek o tom, proč mám rád Kodaňskou Christianii a proč se tam stále vracím. Pro toho, kdo Christianii nezná, velice krátký ůvod. Na začátku 70. let dvacátého století opustila dánská armáda rozsáhlý areál (přes 30 hektarů) v centru Kodaně. Na místě zůstala řada budov, cesty, zelené plochy. V opuštěném areálu se brzy usadili první squatteři a než si kodaňská radnice usmyslela, co chce s areálem vlastné dělat, zformoval se v Christianii obrovský squat se stovkami obyvatel a svébytnou alternativní kulturou. Kodaňská radnice se squattery dlouhá desetiletí snažila vystrnadit, nikdy se ale neuchýlila k použití opravdu hrubé síly a postupem času se vytvořilo status quo – Christiania si žije víceméně svým životem za cenu menších ústupků (platí za elektřinu, odvoz odpadu, atd.) Christiania existuje už přes 50 let a je to zřejmě nejdéle existující squat (nebo alternativní komunita, jak chcete) na světě. Přístup do Christianie je volný, nikdo nikoho neomezuje nad rámec běžné slušnosti. Hodně návštěvníků přicházelo do Christianie kvůli drogám – na slavné Pusher Street se na stáncích prodávala marihuana, která je jinak v Dánsku nelegální. S tím je konec – v posledních letech totiž převzaly kontrolu nad obchodem s marihuanou násilnické gangy a na Pusher Street se i střílelo. Dánské vládě i obyvatelům Christianie došla trpělivost a Pusher Street byla letos v dubnu zrušena. Hodně návštěvníků láká alternativní kultura a netradiční životní styl. Já tam jezdím hlavně kvůli architektuře. Baví mně pozorovat, jaké prostředí kolem sebe vytvářejí lidé, kteří nejsou svázaní stavebními předpisy ani očekáváním „většinové“ společnosti, jak by měl vypadat dům a jak by se mělo žít. Za ta desetiletí, co Christiania existuje, zde vznikly stovky staveb od drobných přístřešků po několikapatrové domy a všechny mají něco společného – jsou zajímavé. Líbí se mi hravost obsažená ve spoustě z nich. Netradiční nápady. Individuální rukopis stavitele. A to vše zakomponované do zeleně a ulic, uliček, stezek a dvorků, kde nejezdí auta – v Christianii se totiž chodí pěšky, nebo jezdí na kole. Nechci takový alternativní život příliš idealizovat. Obyvatelé Christianie v konečném důsledku asi nejsou šťastnější než my „normální“. Jsem ale strašně rád, že existuje místo, které dělá svět rozmanitější, hravější a lidštější.