Ze Svinoústí jsem vyrazil ve středu v pět hodin ráno na sever. Měl mi foukat bočák 15 uzlů, tak jsem byl zvědavý, jak si s takovým kurzem poradí větrné kormidlo. Ukázalo se, že když jsem dobře vytrimoval plachty a umístil se v lodi na správné místo, tak fungovavalo dobře. Dokonce jsem uprostřed Baltu trefil necelou míli širokou „bránu“ mezi východním koncem dánských větrných elektrárem a žlutou bójí označující střelnici. Ale ideální podmínky nikdy netrvají dlouho. Se západem slunce vítr utichl, bohužel zrovna, když jsem vjížděl do křížení TSS zón. Provoz tam byl jako obvykle hustý a já se plížil skrz šňůry kontejnerovek a tankerů rychlostí 1,5 až 2 uzle. Trvalo to až do východu slunce. Vítr se trochu stočil k severu, takže závěr do přístavu Kåseberga jsem měl na hodně pomalou stoupačku, moře lehké oraniště. Těšil jsem se, že až dopluji, oslavím příjezd do Švédska na menhirech ve tvaru vikingské lodi, které jsou nad přístavem.
Připlul jsem kolem deváté ráno, atmosféra kamenů byla ale pryč. Pražilo slunce vysoko na obloze, davy turistů, tohle místo se prostě musí vidět za soumraku, nebo za úsvitu. V přístavu taky plno turistů, stánky, parkoviště, raději jsem se odvázal a pluju na zaďák podél pobřeží na západ. Chci se dostat co nejdál, další dny má foukat proti.