Po celonoční cestě vlakem přicházím ráno utrmácený do loděnice. „Kiedy będęmy wodować?“ ptá se lodní mistr Rafał, který mi tady s lodí pomáhá. Dneska Rafale, nejlíp teď hned. Připravím co se dá a jdu si do lodi schrupnout. Za minutu mně probudí ťukání na trup. Jdeme do vody! Jsem unavený, nevyspalý a všechno vnímám jako ve snu. Stovka se podruhé v životě dotkne vodní hladiny. Postavíme stěžeň, chlapci do mně lehce strčí a já bez motoru a plachet v lehkém vánku přeplouvám přístavní bazén ke svému stání. Přirazím k molu a veškerá únava je pryč. Jsme zpátky na vodě.