Sešel jsem do podpalubí. Možná ty norské mapy budu potřebovat, radši je koupím. Mobil má stále signál, sice slabý, ale má. Kupuju mapy přes aplikaci. Hotovo. Najednou rána. Je mi jasné, co se stalo. Ze dvířek kajuty vidím ocelový trup, který se šine podél Stovky. První co mně napadne: jak velká loď to je? Dvacet metrů dlouhý rybářský trawler. Jedno lano vedoucí ke stěžni se zachycuje o nástavbu trawleru. Pak se zachytí i stěžeň. Skřípění vantů, horní část stěžně se zkroutí a ohne dozadu. Pak stěžeň vypadne z patky a zřítí se. Rybář odřízne lano, uvolní zaklesnutý stěžeň a odplouvá. Za chvíli je klid. Snažím se dostat stěžeň na palubu, ale nejde to. Uvnitř jej mám vyplněný pěnovými tyčemi na výuku plavání, ale nestačí to, táhne ho to dolů. Zvedají se trochu vlny a stěžeň mlátí do lodi. Nedá se nic dělat. Oddělávám závlačky z napínáků vantů, přeříznu poslední lano a stěžeň jde ke dnu. Připlouvá jiná rybářská loď. Potřebuji pomoc? Ne, jsem v pohodě. Šest mil odsud je přístav. Startuju motor a vyrážím. Připlouvají záchranáři, signalizuji, že jsem ok. Asi je zavolal ten rybář. Pak připlouvá pobřežní stráž a eskortuje mně až do přístavu. Kolem deváté večer se vyvážu k molu. Pro tuhle sezónu c
esta skončila.