V minulé části jsem psal o odpovědích, které přes sto významných světových vědců uvedlo na otázku v titulku a pokusil jsem se tyto odpovědi roztřídit do skupin a vyvodit z nich náznaky trendů, které nás ve vědě čekají v příštích letech.
Dnes se budu věnovat skupině odpovědí, které jsem označil jako zajímavé myšlenky a vyčlenil je mimo kategorie.
Začnu myšlenkou Gregoryho Cochrana, že člověk se vnitřně vyvíjí mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. Zatímco dnes panuje přesvědčení, že evoluční přizpůsobování člověka okolnímu prostředí probíhá v cyklech trvajících desítky a stovky tisíc let, Gregory Cochran uvádí příklady mutací, které nastaly v posledních několika tisících, nebo i stovkách let a usuzuje, že lidské vlastnosti a mentální a intelektuální výbava se mohou výrazně lišit od lidí, kteří žili ve starém Egyptě a Mezopotámii.
George B. Dyson se domnívá, že rozluštění mechanizmů molekulární biologie nepovede k pochopení vzniku života. Tato myšlenka není nijak převratná, ale ukazuje, že přemýšlet o mezích poznání už není ve vědecké komunitě považováno za přehnaný defétismus a nemusí být svázáno s náboženstvím.
Bez lásky není budoucnosti. Helen Fisherová ukazuje, že užívaní antidepresantů, které se v uplynulých desetiletích rozšířilo v západní společnosti jako nástroj k udržení duševní rovnováhy, má negativní vliv na lidskou potřebu aktivně vyhledávat a udržovat sexuální vztahy. Antidepresanty prostě účinně odstraňují všechna vnitřní pnutí, včetně těch, které pocházejí z přirozených a žádoucích lidských pudů.
David Gelernter ukazuje, že se vzrůstajícím množstvím informací, které lidé každodenně konzumují klesá jejich kvalita. Na tomto zjištění není nic převratného, ale David použil jeden zajímavý příklad. V šedesátých letech, kdy světem hýbalo dobývání vesmíru, měl téměř každý alespoň povšechný přehled o tom, co je servisní modul, přechodová komora, jaké náklady vynášejí do vesmíru rakety Atlas a jaké Redstone a podobně. Dnes, v době internetové revoluce nemá širší veřejnost sebemenší ponětí (a ani touhu se dozvědět) co je to TCP/IP, DNS co jsou routery, nebo rozdíl mezi paketovým a okruhovým přenosem dat.
Nebezpečnou myšlenkou Briana Goodwina jsou morfogenetická pole. Popravně příliš nerozumím biologickým aplikacím, které uvádí, ale samotná myšlenka, že kromě polí gravitačního a elektromagnetického mohou existovat i další, která zatím nejsme schopni měřit, ale kterými lze vysvětlit některé „nevysvětlitelné“ přírodní fenomény je zajímavá.
Judith R. Harrisová přichází s revoluční teorií, že rodičovská výchova nemá na děti žádný vliv. Pokud je to pravda, bude to důležitý argument, který pomůže otcům trávit většinu času mimo domov bez toho, aby jim jejich partnerky mohly vyčítat, že zanedbávají děti.
Sociální relativitu uvádí jako potencionálně nebezpečnou myšlenku Tor Nørretranders. V zásadě to znamená, že člověk poměřuje své štěstí podle svého okolí a nikoliv absolutně. Jde o to, říká Tor, že není důležité, kolik vyděláváte, pokud je to více než manžel sestry vaší ženy.
Steven Pinker dráždí hada bosou nohou, když argumentuje, že skupiny lidí se mohou geneticky odlišovat ve svém temperamentu a predispozicích a uvádí příklady.
Scott Sampson musí být velmi zádumčivý chlapík, neboť tvrdí, že skutečným smyslem života je rozptylovat energii a tak zvyšovat entropii ve smyslu termodynamických zákonů. Asi jo, ale zabývat se tím dlouhodoběji musí lézt na mozek.
Rupert Sheldrake se podobně jako Brian Goodwin zamýšlí nad nevysvětlitelnými jevy v biologii. Uvádí příklad orientačního smyslu zvířat, který neumíme uspokojivě vysvětlit a který proto zřejmě čeká na objevení úplně nových fyzikálních principů.
Clay Shirky ukazuje, jak se naše společnost, založená na svobodné vůli dostává do problémů tím, jak dříve náhodné projevy svobodné vůle lze díky úrovni poznání čím dál tím častěji predikovat, ovlivňovat, nebo přímo modelovat.
No a na závěr pesimistický Steven Strogatz, který hovoří o konci pronikání do podstaty věci ve vědeckém zkoumání. Jako příklad uvádí matematiku, kde důkazy jako intelektuální práci stále častěji nahrazuje počítačem generovaný výčet, nebo otestování všech možností.