Rodina Kyklopů jde na návštěvu. V neděli krátce před polednem klepají na dveře u Dortíků. Jedno z Kyklopovic dětí mezitím klackem urazí venkovní lucernu přidělanou na fasádě. Táta Dortík otevírá, vidí střepy na zemi, říká si „Ještě ráno, když jsem šel s košem to bylo v pořádku. Asi vítr…“
Kyklopové se vítají s Dortíky, děti běží dovnitř, táta Dortík otevírá šampaňské a pronáší slavnostní přípitek: „Tak vás u nás vítáme a jsme rádi, že jste si našli čas. Na zdraví!“ V tu chvíli se mu sklenice roztříští v ruce na tisíc střepů, dostala zásah tenisákem odraženým ode zdi. „Ferdo!“, vykřikne otec Kyklop, „cos to proved?“ Ferda utíká před rozhněvaným otcem, pan Dortík v košili nasáklé šampaňským sbírá střepy z podlahy a utěšuje jej: „Jen ho nechte, pane Kyklop, on to neudělal schválně.“
Koberec je uklizen do komory, pan Dortík převlečen a maminka Dortíková zve všechny ke stolu. Podává se nadívané selátko, rodinná chlouba. A už se to nese, „Rudo, nepleť se paní Dortíkové pod nohy!“ marně volá maminka Kyklopová na svého dalšího synka, paní Dortíková zakopla, pouští mísu se selátkem a ta letí, dopadá na stůl a trefuje popelník, který vystřelí do vzduchu, udělá dva kotrmelce a dopadá otevřenou stranou přímo na selátko.
„To nic, to se oškrábe“, šeptá kolísavým hlasem paní Dortíková. Maminka Kyklopová se ze všech sil omlouvá, chce pomoci ale moc jí to nejde, rozmazává popel a nedopalky po selátku, paní Dortíková třeští zrak, rychle bere mísu a prchá do kuchyně, „já to tam očistím, dejte si zatím brambůrky“
Pan Dortík odchází do komory a vrací se s lahví slivovice. „Tak na zdraví a na setkání“, nalévá třesoucí se rukou kalíšky a hned do sebe jeden kopne.
Paní Dortíková se dlouho nevrací, děti už to u stolu nebaví a začínají lézt po velkém točitém schodišti vedoucím do patra. „Koukej co umím, táto“, dožaduje se pozornosti Ferda a jako pavouk šplhá zvenku po spodní straně schodiště. „To nic není“, povídá tatínek Kyklop a povzbuzen třemi kalíšky slivovice vstává od stolu, chytá se zábradlí schodiště a ručkuje ke galerii v prvním patře. Zhoupne se, zachytí se zábradlí galerie a v následujícím okamžiku se řítí k zemi spolu s kusem zábradlí vytrženým z podlahy.
„Nějak to tam nedrží“, sbírá omluvně pokroucené kovové tyče a belhá se zpátky ke stolu. Paní Dortíková stojí se selátkem ve dveřích kuchyně a vše pozoruje s otevřenými ústy.
„Mamí, tatí, koukejte!“ Pisklavý hlásek Dortíkovic Aničky se ozývá seshora z galerie. Stojí na místě chybějícího zábradlí a dělá holubičku. „Ne, Aničko!“, zakřičí současně pan i paní Dortíková a ženou se pod galerii. Anička mezitím ztrácí rovnováhu, šatičky se jí zachycují o trčící kus trubky a Anička padá do přízemí, následovaná vlajícími cáry svých nových šatiček. Pan Dortík ji chytá, ztrácí rovnováhu a svalí se s ní na zem. Přitom podrazí nohy paní Dortíkové, která stále ještě drží v rukou mísu se selátkem a pečínka i paní Dortíková se válí se svými nejbližšími na jedné hromadě.
Tatínek Kyklop bere děti za ruku a opatrně potichoučku couvají do předsíně. Maminka Kyklopů otevírá dveře a utíká nastartovat auto. Už to tak vypadá, že i dneska budou obědvat sendviče.