Měl jsem dneska nějaké vyřizování v nově budovaném kancelářském komplexu, který se staví ze skla a oceli nedaleko metra na Chodově. Cestou z metra jsem si připadal jako bych šel na sraz Jehovistů, stejným směrem totiž mířily davy uhrovitých mladíků v bílých košilích a špatně padnoucích oblecích, ale ukázalo se, že jsou to prostě zaměstnanci IT firem, které v komplexu sídlí.
V komplexu pracuje několik tisíc lidí a průměrný plat tam jistě přesahuje třicet tisíc korun a proto je překvapivý zoufalý nedostatek běžné lidské infrastruktury v jeho okolí. Čekal bych, že ulice kolem budou nabity stánky s občerstvením, prodejnama knih a časopisů, elektroniky, malými kavárničkami, cestovními kancelářemi, obchůdky se sportovním vybavením – a ono nic. Kromě jedné pizerie přes ulici je nejbližší restaurace, kde se dá ve slušném prostředí najíst deset minut pěšky daleko.
V celém komplexu je jedna trafika a ta patří finskému řetězci trafik! Žasnu, čeho všeho už mohou být řetězce. Doba velkých investorů prostě nepřeje drobnému podnikání.