Dnes tady není žádný recept, jen jsem nemohl odolat tomu po čertech dlouhému nadpisu. Navíc příprava tohoto pokrmu není složitá a příslušné recepty se snadno dají najít na internetu. A chutná to skvěle.
Toho dne se Josif Vissarionovič Stalin probudil do studeného rána. Přes noc vyhaslo v kamnech a Josif Vissarionovič se třásl zimou pod tenkou přikrývkou. „Musím nechat zastřelit topiče“, mumlal si pro sebe když konečně vyskočil z postele a začal se oblékat. „Takový šlendrián nemohu tolerovat. Co když nastydnu? Nebo dostanu zápal plic a umřu? Kdo […]
Včera na procházce jsme našli smrže. Patří mezi mé houbové favority, dají se sušit, jsou výborné do omáček i k masu. Existuje jich mnoho druhů, které jsou vzájemně těžko odlišitelné, což ovšem vůbec nevadí, protože všechny jsou jedlé a chutné. Smrž se díky svému výraznému tvaru nedá zaměnit s nejedlými houbami a mohou jej snadno […]
Včera na procházce jsme našli smrže. Patří mezi mé houbové favority, dají se sušit, jsou výborné do omáček i k masu. Existuje jich mnoho druhů, které jsou vzájemně těžko odlišitelné, což ovšem vůbec nevadí, protože všechny jsou jedlé a chutné.
Smrž se díky svému výraznému tvaru nedá zaměnit s nejedlými houbami a mohou jej snadno sbírat i děti.
My jsme si je včera vychutnali jako předkm podle následujícího receptu:
Smrže rozkrojíme podélně na čtvrtky a namočíme na půl hodiny do misky se slanou vodou. Na pánvi rozpustíme máslo, kousky smržů obalíme v mouce a opečeme v pánvičce dozlatova.
Dobrou chuť!
A pokračujeme v gastronomické jízdě po lesních tišinách pokrytých koberci medvědího česneku. Dneska si připravíme variaci na klasické italské noky s pesto omáčkou, která bude místo bazalky udělaná z medvědího česneku. Co budeme potřebovat? Na noky: – 1 kg moučných brambor (ne lojovitých) – cca 150 g gramů polohrubé mouky – 1 vejce – […]
Medvědí česnek je jednou z mých nejoblíbenějších zelenin. Nemusí se pro něj do obchodu a přitom je dostupný i těm, kteří nemají zahradu. A je zadarmo. Dal jsem si toto jaro závazek vyzkoušet použít medvědí česnek v co nejvíce receptech. Po španělské tortile přichází voňavá krémová polévka. Co budeme potřebovat? – velkou hrst omytých listů […]
Vyhlížel jsem je od chvíle, co slezl sníh, a už jsou konečně venku. Mladé listy medvědího česneku, skutečného posla jara. Dají se připravit na tisíce způsobů. Ten, který vám dnes představím, je jednoduchý a stojí za vyzkoušení. Co budeme potřebovat? – 7 středních brambor – 7 vajec – dvě či tři hrsti omytých listů medvědího […]
Vyhlížel jsem je od chvíle, co slezl sníh, a už jsou konečně venku. Mladé listy medvědího česneku, skutečného posla jara. Dají se připravit na tisíce způsobů. Ten, který vám dnes představím, je jednoduchý a stojí za vyzkoušení.
Co budeme potřebovat?
– 7 středních brambor
– 7 vajec
– dvě či tři hrsti omytých listů medvědího česneku
– olej
– sůl
Brambory nakrájíme na cca 5mm tlustá kolečka. Do pánve nalijeme dostatek oleje, rozehřejeme jej a vsypeme brambory. Osolíme. Olej by měl brambory téměř pokrývat. Smažíme jako hranolky na nepříliš silném ohni, až nám brambory začnou zlátnout a budou měkké. Scedíme a necháme odkapat.
Do mísy rozklepneme a rozšleháme vejce, osolíme, přidáme listy medvědího česneku nakrájené na 1-2 cm široké kousky. Vsypeme osmažené brambory a vše promícháme.
Na pánvi si rozehřejeme trochu oleje, vlijeme směs z mísy a pomalu smažíme. Jakmile nám spodní strana zhnědne (nahoře bude tortilla stále tekutá), musíme ji obrátit, nejlépe za pomoci velkého talíře, kterým pánev přiklopíme a pak nad dřezem tortillu do talíře překlopíme. Přesuneme ji zpátky na pánev a necháme opéci z druhé strany.
Tortilla se dá jíst teplá i studená, nakrájená na kousky jako koláč.
Dobrou chuť!
0:30 ráno, pumpa Shell na Rozvadově. „Eine kafe“, žádá rumunský řidič kamiónu u pokladny. „Čistí se mi stroj, musíš támhle do automatu“, odpoví mu česky mladá prodavačka a máchne rukou neurčitě kamsi před sebe. Řidič koukne vlevo, koukne vpravo, pak upře zrak zpátky na prodavačku a ptá se: „Keine kafe?“ „Vždyť ti to povídám, čistí […]
0:30 ráno, pumpa Shell na Rozvadově.
„Eine kafe“, žádá rumunský řidič kamiónu u pokladny.
„Čistí se mi stroj, musíš támhle do automatu“, odpoví mu česky mladá prodavačka a máchne rukou neurčitě kamsi před sebe.
Řidič koukne vlevo, koukne vpravo, pak upře zrak zpátky na prodavačku a ptá se: „Keine kafe?“
„Vždyť ti to povídám, čistí se mi stroj, běž k automatu u záchodů!“
Rumun přešlápne z nohy na nohu a ukáže za prodavačku: „Eine Marlboro.“
Zaplatí a odchází. Stručně mu vysvětlím, kde je automat na kafe a přistupuji k pokladně. Na pult pokládám velkou láhev ledového čaje a bagetu.
„Dáte si k tomu malý nápoj?“, ptá se prodavačka.
Otázka mně zaskočí: „Jak vidíte, dám si k tomu velký nápoj!“
Prodavačka se na mně podívá, jako bych jí právě prozradil, co se stane v příštím díle Ordinace v růžové zahradě.
„Teď to máte za sedmdesát devět“, začne mi trpělivě vysvětlovat, „když si k tomu vezmete ještě malý nápoj, třeba kolu, budete to mít za šedesát devět.“
Příliš tomu nerozumím a tak zkouším vtipkovat: „A když si k tomu vezmu osm malých nápojů, budu to mít zadarmo?“
Prodavaččin pohled se změnil. Teď na mně zírá jako Martin Bursík, kterému nabídli místo ředitele Temelína.
„Tak vezmete si něco, nebo ne?“
„Malou kolu“, špitnu. Platím a jdu k autu.
To děvče potřebuje rozveselit.
Zatímco usedám za volant, moje alternativní já sahá na zadní sedadlo, bere do ruky tahací harmoniku a vrací se na pumpu.
– „Jak se jmenujete, slečno?“
– „Jiřina“
– „Jiřina?“
Nafukuji harmoniku a začínám:
Pumpařkáá Jiřina
z Novéého Jičína
ta má nejčistější benzín z celé čtvrti.
Moc ráda pracuje, pumpě se věnuje
a svou pílí konkurenci drtí …
Zaskočené obličeje zákazníků postupně roztávají, ruce začínají tleskat do rytmu. Jiřina se vlní v bocích, rumunský řidič kamionu přiskakuje k pultu, natahuje dlaň – „smím prosit, slečno?“ – zní nevyřčená otázka a už jsou v kole, tančí mezi regály plnými čipsů a gumových medvídků a mají se k sobě.
Nechci to zakřiknout, ale tady se nám snad rýsuje svatba!
A prstýnky půjde kupovat Jiřina. Přihodí k nim jedny malé náušnice a dostane je za polovic!
Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede. Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co […]
Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede.
Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co mu na břehu stojí v cestě.
A tak Jean-Christophe, výrobce očních protéz, musel domů vlakem. Od té doby si jeho starého kombíka vyfotily tisíce lidí, objevil se na BBC a televizních kanálech po celém světě.
Ale vždy jenom zleva. Zprava nevypadá zdaleka tak dramaticky, odtud vítr nefoukal. Popřejme Jean-Christophovi, aby mrazy co nejdříve polevily a on mohl odjet domů a vyndat si konečně věci ze střešního boxu.
Recept, který mně nedávno chytil za srdce. Co budeme potřebovat? – dvě červené řepy – 1 menší pomeranč – 1 malou cibuli – hrst pistácíí – 1 citrón – lístky koriandru Červenou řepu uvaříme nebo upečeme v alobalu do měkka. Nakrájíme na kostky. Pomeranč oloupeme, rozdělíme na měsíčky a ty překrojíme napůl. Cibuli nakrájíme velmi […]
Recept, který mně nedávno chytil za srdce. Co budeme potřebovat?
– dvě červené řepy
– 1 menší pomeranč
– 1 malou cibuli
– hrst pistácíí
– 1 citrón
– lístky koriandru
Červenou řepu uvaříme nebo upečeme v alobalu do měkka. Nakrájíme na kostky. Pomeranč oloupeme, rozdělíme na měsíčky a ty překrojíme napůl. Cibuli nakrájíme velmi najemno. Přidíme pistácie, koriandr, vymačkáme k tomu citrón a vše dobře promícháme.
Salát se hodí k žitnému chlebu a výraznějším omáčkám s hořčicí či křenem.
Jára a duch.