Většina velvyslanců si jen stěží dovede představit, že by se do práce dopravovali jinak, než na zadním sedadle Mercedesu E-Klasse. Ne všichni však mají to štěstí, že zahraniční služba se těší přízni jejich vlád.
Není to tak dávno, co jsem viděl holandského velvyslance prohánět se po městě na kole. V dešti.
Norský velvyslanec dokonce chodí po městě pěšky – v anoraku a s rybářským prutem v ruce.
Nejtěžší to má velvyslanec český. Snižování nákladů zahraničních misí jej připravilo o rezidenci, sekretářku, erární golfové hole a pak i o auto. Velvyslanec zkoušel chodit pěšky, ale z jeho malého bytu na předměstí, kam nejezdí ani MHD, mu cesta trvala dvě hodiny. Nakonec si z vlastních peněz koupil dopravní prostředek, který v image nemůže s Mercedesem soutěžit, je však spolehlivý a doveze jej, kam potřebuje a navíc je to offroad.
Nezbývá než panu velvyslanci popřát, aby se ministerstvo zahraničí přestalo chovat macešsky a on si co nevidět sedl do pořádného sedanu.

Naší redakci se dostala do rukou mapka zobrazující rozdělení světa v roce 2050. K mapce patří následující popis:

Svět v roce 2050 bude vypadat úplně jinak, než jak ho známe. Sféry vlivu i reálná moc jednotlivých světových populačních a kulturních uskupení povedou ke změnám hranic, zániku stávajících států a vzniku nových zemí a uskupení. Krátce si představíme hlavní hráče.
Americkému kontinentu zcela dominuje Latinská konfederace. Tento poměrně heterogenní útvar je spojen hlavně kulturně. Velká část severoamerických území (např. Kalifornie, Texas) nebyla nikdy formálně k Latiské konfederaci přičleněna, Severní Aliance však nad nimi nemá žádný faktický vliv.
Severní aliance vznikla jako volný svazek Kanady – která se jako jediná multikulturní země nedostala do problémů s definicí své identity – a severních oblastí dřívějších Spojených států. Rozpad USA proběhl překvapivě rychle a bezbolestně poté, co se zjistilo, že všechny hlavní frakce si v dostatečném předstihu zajistily přístup k jaderným zbraním. Z kulturního hlediska byly spojené státy rozdělěnou zemí už od 20. let jednadvacátého století.
K Severní alianci se přirozeně připojila i severní Evropa, která byla zcela zbavena ruského vlivu díky překvapivé akci Petrohradského spolku.
Kalifát se stal politicky stabilním útvarem hlavně díky rozpadu Spojených států. Severní aliance neměla příliš důvodů ani sil zabránit jeho rozšíření do stávajících hranic. Největším politickým úspěchem Kalifátu bylo uznání svých kulturních a politických práv všude tam, kde pro ně hlasovalo alespoň padesát procent obyvatelstva. Svěřeneckým územím Kalifátu se tak stala většina západní Evropy a severní Austrálie, kde obyvatelstvo dalo demokratickou volbou přednost sdílení moci před krveprolitím.
Husarským kouskem bylo určitě i obsazení Izraele, jehož jaderný arzenál se ukázal být zcela nefunkčním.
Rusko přišlo neodvratně o východní část Sibiře ve prospěch Číny a náhradou získalo střední a východní Evropu. Třístranná smlouva mezi Ruskem, Kalifátem a Čínou, která stanovila hranice jednotlivých uskupení se stala základem nového světového společenství států zvaného Souručenství se sídlem v Samarkandu, které nahradilo několik desítek let mrtvou OSN.
Velkou prohrou Ruska bylo ovšem odtržení Petrohradského spolku, který po tajném převzetí severoruského jaderného arzenálu dosáhl dohody o ochraně s baltskými zeměmi(přezdívané nová Hansa) a přidal se na stranu Severní aliance.
Indie sehrála důležitou roli tím, že se stala členem Souručenství záhy po jeho vzniku. Světové společenství států tak bylo legitimizováno a brzy se jeho členem stala i Latinská konfederace. Japonsko a ostatní malé země bez výraznějšího vojenského vlivu získaly statut pozorovatelů.
Rusko, které se nemohlo smířit se zradou Petrohradského spolku poměrně dlouho bránilo vstupu Severní aliance do Souručenství. Nakonec však ustoupilo tlaku ostatních dvou zakládajících členů a tak byl vybudován nový světový řád, který může zajistit stabilitu na mnoho generací dopředu.