V sobotu jsme jako dvojjediné bytosti přišli na koncert, kde se hrálo jako bychom se vrátili o deset let zpátky, ale přitom jsme byli o deset let starší, než většina posluchačů.
Nejdříve zahrál soubor RK130, ve kterém hraje postarší Američan v sáčku s falešným zpěvem a značnou chutí na balení holek po vystoupení, tak jak se to vidí v amerických filmech natáčených na malých městech. Inu, Frýdek-Místek není žádné velkoměsto, ale takhle snad ne …
Bylo dost času se rozkoukat po kulturáku, než nastoupili Priesnitz se strojově přesným a proaranžovaným spektáklem, který byl skvělý – slyšel jsem je na živo poprvé, stejně jako ostatní kapely.
A pak hrála Prouza – aspoň pro mně ztělesnění podbeskydského tavícího hrnce, kde je málo místa na kudrlinky a hraje se stručně a jasně.
Ostravsko však není Amerika, takže když na scénu vystoupili umělci až z Čech – Vypsaná Fixa z Pardubic – publikum bylo jejich. Hráli dobře, ale bylo na nich vidět, že stovky koncertů jim otupily hrany a s publikem si hrajou.
Celkově výtečná záležitost v inpsirativním prostředí, i když byla mlha vevnitř i venku a cestou domů po půlnoci jsme neviděli rudé zatmění měsíce.

Byli jsme na výstavě moderní čínské fotografie v Rudolfinu a byl to zážitek. Ve dvoraně stál pětimetrový broukoještěr nastříkaný zlatěnkou, kterému z tykadel šlehaly záblesky na stěnu z psychedelických černobílých fotografií, na kterých byla bílá barva nahrazena tepanými plátky zlata.
Velmi se mi líbila fotka Yang Goang-minga zvaná Diskvalifikované město. Byla to asi tři krát čtyři metry velká zvětšenina, která zachycovala tak dva hektary v centru Taipei – velká křižovatka, chodníky, mrakodrapy, reklamy. Na fotce ovšem nebyl jediný člověk a jediné auto, ani zaparkované – působilo to dosti zneklidňujícím dojmem.
Autor udělal během tří měsíců přes tři sta smímků ze stejného místa a pak je počítačově složil do lidu- a autoprázdného celku. Very interesting.
Pak tam byl člověk, který fotí metr krát osm metrů velké panoramatické fotky a na nich stovky lidí. Měl tam jednu kompletní vesnici a taky zaměstnance elektrárny. Zvláště ta druhá fotka byla zajímavá, bylo na ní přes čtyřista dělníků ve třech řadách a pár vedoucích ve svetru. Jenom tři lidi na celé fotce měli brýle – práce v elektrárně zřejmě prospívá zraku.

Třetí pokračování filmu většinou smrdí jako tři dny stará ryba, ovšem Terminátor III je pecka nad pecky! Na nic si nehraje, je tam spousta odkazů na předešlé díly a jiné Arnoldovy filmy a celkově je to sranda. Dobře utracená stovka a dvě hodiny času.
Stejně si myslím, že v Čechách vzniká málo pokračování úspěšných filmů. Proč třeba neexistuje Jáchyme hoď ho do stroje po dvaceti letech? Samotáři dvě? Česká televize do toho trochu šlápla s pokračováním seriálu Nemocnice na kraji města, tak uvidíme.