Půjčili jsme si v sobotu oslíka. Naložili jsme na něj spacáky, karimatky, stan, jídlo, vodu a malého Martínka a když jsme se ujistili, že se oslík pod tou váhou nezlomí, vyrazili jsme do hor.
Bylo nádherné podzimní počasí, babí léto v plném proudu a my jsme se rychle přizpůsobili poklidnému tempu našeho nového chlupatého přítele. K večeru jsme vystoupali do průsmyku Arpettaz, rozbili stan, vyhřebelcovali a napojili osla, rozdělali oheň a vůbec si počínali jako parta kovbojů ve Skalistých horách. Jen místo vytí kojotů nás do hajan doprovázelo občasné cinknutí kravského zvonce …