Jestli zítra zachytíme signál z vesmíru vysílaný inteligentními bytostmi, nebude to odpověď na naše vlastní volání. Lidstvu trvalo přes šedesát let od prvního bezdrátového přenosu v roce 1895, než jsme obrátili antény nahoru a začali v roce 1960 sledovat vysílaní přicházející z vesmíru. Zatím jsme nic nenašli.
A také nikdo nezachytil nás. Je málo pravděpodobné, že by nějaká civilizace začala nejdříve poslouchat signály z vesmíru a pak teprve experimentovat se svým vlastním vysíláním. Takže v okruhu 110 světelných let od země nikdo kromě nás před sto lety nevysílal, a ani nikdo neposlouchá.
Co bude, jestli zítra zachytíme cizí signál? Bude to vysílání mimozemského Marconiho, jeden z prvních přenosů, který se na jejich planetě uskutečnil. Pak budeme den po dni sledovat, jak se jejich civilizace vyvíjela – bude to historie bez možnosti přetáčení, v reálném čase.
Signál, který zachytíme, může být milión let starý, nebo taky padesát let, pokud bude patřit mladší civilizaci, než jsme my, která objevila rádiové vlny teprve před půl stoletím. Pokud by patřil mladším bratrům, dalo by se s nimi povídat?
Nejprve bychom museli počkat, než je napadne kromě vysílání taky poslouchat. Pokud by byli jako lidé, přišli by na to asi po šedesáti letech, čili deset let ode dneška. Pak by nám museli dát najevo, že nás slyší. Dalších padesát let. A na každou naší otázku by přišla odpověď nejdříve po sto letech. Měli bychom tu trpělivost? Bavilo by nás povídat si s někým, kdo odpovídá jednou za století?
Těžko říci. Průměrná šachová partie by na tu dálku trvala osm tisíc let.
I vy se můžete zapojit do hledání mimozemského vysílání.