Loď na letošní rodinnou plavbu jsme si zamluvili u malé společnosti Jadranka Yachting, která má základnu hned vedle průplavu Privlaka na ostrově Malý Lošinj. Na místo jsme dorazili po klidné cestě v sobotu odpoledne, žádné obstrukce na hranicích, žádné kontroly.

piknik na hřbitově cestou na loď

Naše plachetnice Jeanneau Sun Odyssey 32i jménem Čikat byla připravená u mola a hned jsme si padli do oka. Byli jsme unavení z cesty a proto jsme ten večer nikam nepluli, jen do města k nábřeží na zmrzlinu.

naše kráska

nejlepší zmrzlina

V neděli ráno jsme odrazili těsně před devátou, abychom stihli otevření mostu přes průplav Privlaka, který je zkratkou na východní pobřeží ostrova Lošinj. Proplout jsme stihli na poslední chvíli a v lehkém vánku jsme přepluli na jižní cíp ostrova Cres, kde je spousta neobydlených zátok. Zakotvili jsme v nejvýchodnější z nich jménem Meli a začaly vodní radovánky. Šnorchlování, plavání, paddleboard, vodní bitvy, ani jsme se nenadáli a blížil se večer.

poprvé na paddleboardu

opičák

Ostatní lodě ze zátoky pomalu odjížděly, ale my se rozhodli zůstat, i když předpověď na noc nebyla příliš příznivá. Na pláži jsme si udělali oheň a opekli klobásky, prošli se středomořskou džunglí k ruinám starého kostelíka a pak se vrátili na loď a připravili se na rušnou noc.

piknik na pláži

Bouřky začaly okolo deváté večer a trvaly celou noc, žádná z nich nás přímo nezasáhla. Vítr vanoucí do zátoky zesiloval a způsoboval vlnění, ale kotva držela dobře a noc jsme přečkali bez problémů, i když jsem toho nenaspal tolik, kolik bych chtěl.
Další den jsme po lenivém ránu přejeli na ostrov Rab a zakotvili v zátoce Sveta Fumija. Je to výborné, chráněné kotviště, kde bych se nebál přečkat ani uragán. Prošli jsme si krásné městečko Rab, dali si zmrzku a večer na kotvě se kochali luxusním západem slunce. Spát jsme šli brzy, zítra nás čekal dlouhý den.

ach ty západy

V úterý brzy ráno jsme vyrazili Barbatským kanálem na jihovýchod. Cílem byla zátoka Zavratnica pod městečkem Jablanac. Je to úchvatná úzká zátoka sevřená vysokými skalami a leží v ní snadno přístupný vrak německé lodi potopené při náletu v roce 1943. Do zátoky jsme vjeli po osmé ráno a měli jsme ji jen pro sebe. Zakotvili jsme kotva-břeh v její zadní části a šnorchlovali kolem vraku. Všude byla spousta ryb, ale udici ignorovaly. Vystoupali jsme stezkou na útesy nad zátokou, kde je hezká vyhlídka. Po desáté ráno se oblíbená zátoka začala plnit čluny a spoustou lidí, takže jsme vyrazili dále.

zátoka zavratnica

zátoka Zavratnica zhora

Přejeli jsme na sever na ostrov Goli Otok, známý také jako Jugoslávský Alcatraz, kde byl od druhé světové války až do roku 1988 trestanecký tábor. Ruiny tábora jsou veřejně přístupné, takže jsme neodolali a prošmejdili, co se dalo.

tovární část trestaneckého tábora

v bývalém trestaneckém táboře teď bydlí ovce

oddělení 201

Odpoledne jsme přepluli až na ostrov Krk do výborně chráněné zátoky Punat. Zakotvili jsme na malé hloubce u ostrůvku Košljun, kde je františkánský klášter a užili si další klidný večer.
Ráno jsme se jeli podívat mezi františkány, mají na ostrově hezký park a malé národopisné muzeum. Košljun je velmi klidné a pěkné místo.

františkánský klášter na ostrově Kašljun

Pak jsme zvedli kotvu a vyrazili podél jižního pobřeží ostrova. V městečku Krk jsme doplnili vodu, vykoupali se v zátoce Sveti Juraj a vyrazili na celkem dlouhou přeplavbu severního cípu ostrova Cres. Kromě vesničky Beli je to opuštěné, rozeklané pobřeží s divokou přírodou. Navečeřeli jsme se na moři a do zátoky městečka Cres jsme vplouvali už za tmy. Městské molo bylo plné, ale objevili jsme volné místo kousek vedle. Vyvázali jsme se k molu, vystoupili na břeh a zjistili jsme, že jsme v uzavřeném areálu loděnice. Ta se naštěstí používá i jako placené parkoviště, takže brána ven byla otevřená a nemuseli jsme přeskakovat plot. Prohlídka nočního Cresu byla fajn, městečko má atmosféru.

večeře v Kvarnerském kanále

městečko Cres

Ráno jsme se vypařili za kuropění, částečně proto, abychom nemuseli platit na noční stání, ale hlavně jsme chtěli dorazit co nejdříve k nedaleké turistické atrakci Plava Grotta. V Chorvatsku je několik „modrých jeskyní“, kde prosvítá denní světlo otvorem pod hladinou moře a vytváří úžasné světelné efekty uvnitř jeskyně. Nejznámější je asi Modra Špilja na ostrově Biševo, která je bohužel zcela zkomercializovaná. Plava Grotta na Cresu je oproti tomu úplný poklad. Nachází se v zátoce Žanja, kde jsme zakotvili po osmé ráno. Vstup do jeskyně je volný, dá se do ní proplavat buď padesátimetrovým tunelem, nebo podplavat asi dva metry z moře otvorem pod hladinou. Atmosféra v jeskyni je úžasná a měli jsme ji nějakou dobu jen pro sebe. Kolem desáté ráno se zátoka naplnila turisty, takže jsme zvedli kotvu a vyrazili k šíji mezi ostrovy Cres a Lošinj, která byla ve starověku prokopána průplavem, střeženým malebnou vesničkou Osor. Zastavili jsme u mola vedle průplavu, přes který vede most (otevírá se denně v 9:00 a 17:00) Atmosféra Osoru je klidná a příjemně ospalá.

Plava Grotta

molo ve vesnici Osor

vesnice Osor

vesnice Osor

Večer jsme přejeli na ostrov Unije, kde jsou tři velké zátoky vhodné ke kotvení. My jsme si vybrali zátoku Vognišča, poté, co jsme se ujistili, že dva obrovské padesátistopé katamarany, které nám křížily cestu, jedou bezpečně jinam (do zátoky Podkujni s placenými bójemi)
Noc byla klidná, i když předpověď slibovala zesílení větru. Ráno se nám konečně podařilo chytit rybu. Nebyla velká, po vyfiletování a osmažení to byla spíše taková jednohubka, ale alespoň jsme rybářské náčiní netahali zbytečně. Paddleboardové prkno se teď koncem týdne stávalo mnohem stabilnějším, než když jsme na něm v neděli stáli poprvé.
V zátoce jsme zůstali až do oběda a pak vyrazili na ostrov Susak, opravdovou chorvatskou zvlášnost. Chorvatské ostrovy jsou vápencové, písečných pláží zde mnoho nenajdeme. Ostrov Susak je ovšem tvořený stometrovou vrstvou písku navátou na skalní plotně. Ráz ostrova je úplně jiný, než zbytek Chorvatska, rostou zde jiné rostliny, velmi zajímavé. Vesnička Gorno Selo je překrásná.

detail zdi domu na ostrově Susak

Hlavní silnice na písečném ostrově Susak

Po prohlídce ostrova už nás čekala jen přeplavba zpět na Lošinj a předání lodi. Zašli jsme si na výbornou večeři do restaurace Bruschetta vedle mola a naposledy přespali na lodi. Ráno jsme si ještě vyšli na horu Televrina nad Osorem, ze které je krásný výhled na tuto část Jadranu a pak do auta a domů.

Výstup na Televrinu (588 m n.m.)

Za týden jsme upluli cca 130 mil, většinu na motor. Vítr nám moc nefoukal, což mělo i své klady – mohli jsme se bez problémů pohybovat ve Velebitském kanále, který je za silné bóry neprůjezdný. Za celou dobu jsme ani jednou neplatili za noční stání, nenavštívili jsme žádnou marínu, vše jen na kotvě nebo u městských mol.
Severní Jadran není typická destinace pro dovolenou na plachetnici (tou je oblast od Zadaru po Split), ovšem velice příjemně nás překvapil a rádi se sem znovu vrátíme.