Je doba na přelomu podzimu a zimy, kdy krajinu halí sníh, ale horská jezera ještě nezamrzla. Když příjdou mraky, svět se stane černobílým.
Sedím bez hnutí uprostřed jezera. Je naprostý klid, jen čas od času dopadne na hladinu kapka vody z kajakářského pádla, které držím v ruce. Přes noc nasněžilo čtvrt metru prašanu, jenž překryl pláně, srázy a skalní lavice. Mraky si sedly těsně nad jezero a zakrývají okolní štíty. Nebýt tenké linky tmavého štěrku u břehu, nebylo by chvílemi vidět, kde končí hladina a začínají hory.
Sestup z hor je postupný návrat do barevného světa. Nejdříve se objevuje žlutá modřínového jehličí a červená zasněžených jeřabin. Kousek níž zelené odtíny mechů a lišejníků.
A dole v nížině čeká pestrobarevná exploze – je tu stále podzim.