S přicházejícím podzimem se mi, jako každý rok, chce změnit bydliště. Při pohledu na zralé vinice a stromy obsypané jablky mě to táhne do venkovského stavení obklopeného zahradami a sady, odkud budu do rozlehlých sklepů svážet bohatou úrodu a vůně lehce nahnilého spadaného ovoce se bude mísit s čerstvým podzimním povětřím. Říjnové slunce bude pronikat zlatavými korunami stromů a čas od času mé chřípí nasaje vůni pálené bramborové nati.
Jablka přeměním v lahodný mošt, hrozny nadrtím a vše poputuje do sudů ve sklepě, kde to po pár dnech začne bouřlivě fermentovat a provoní to celý dům a já, pozoruje přes okno tah kachen, se budu těšit na příjemné zimní chvíle se sklenkou horkého cideru v ruce.
S těmito představami vystačím do prvních plískanic, poprašku sněhu a zmzlé země, kdy ocením hřejivou náruč městského bytu, vždy příjemně vyhřátého a obklopeného pravidelně čištěnými chodníky a silnicemi, obchody, které jsou vzdálené jen pár kroků, krytými pasážemi a vůbec celou městskou civilizací, která se snaží, seč jí síly stačí, přechytračit přírodu.
A tak se dívám z okna útulného bytu na zasněžené hory za městem, v ruce sklenku horkého cideru, který jsem nevyrobil, ale koupil a jakmile začne sníh roztávat i v nejvyšších partiích hor, ozve se potřeba znovu se přesunout.
Kde jinde nasávat vůni čerstvě probuzené země, pozorovat dravé potůčky vytékající z rozpouštějících se sněhových polí a první jarní květiny, než z verandy horské chalupy? Dny se začínají prodlužovat, je dost času na procházky po horách – po zimních nájezdech lyžařů téměř opuštěných – slunce nabírá na síle a tělo i duše pookřívají po zimním útlumu.
Jak dny ukrajují noci a slunce hřeje čím dál víc, přichází čas na další stěhování. Dlouhé letní večery, kdy je člověk unaven z denního žáru, je nejlépe trávit v rozlehlém stanu, poslouchat jemný vánek lehce nadouvající plachtu stanu, pozorovat ohniště, na kterém se vaří kotel rybí polévky a oddávat se sladkému nicnedělání na zemi pokryté hromadou matrací.
Jak vidíte, mé představy vedou náročný životní styl. Jenže kdo by to vydržel, čtyřikrát do roka se stěhovat? A tak jsem představivost přesvědčil, že je potřeba vybrat si jen jedno bydlení a smířit se s ním na všechna roční období. Uvidíme. Že by ten stan?