Trochu to připomíná připomíná podzim. V lese na zemi leží vrstva spadaného listí, stromy zlátnou a opadávají. Jenže je červenec a 40 stupňů ve stínu. Listí je na zemi od loňské zimy, protože nemá vlhkost, díky které by mohlo zetlít. Listí na stromech žloutne, protože stomy usychají. Není voda.
Viditelnost je velmi omezená, vzduch je nasycen kouřem z všudypřítomných požárů. Naposledy trochu pršelo v červnu. Před tím loni v říjnu. Krajina se proměňuje.
Místa, která důvěrně znám, jsou najednou jiná. Potůčky vyschly, místo blatouchů se uchycují akácie. Pastviny nejsou zelené, ale žlutošedé. Mateřídouška je hnědá, ne fialová. Asi jsem staromódní, ale mé oblíbené krajiny mizí. Vodopád Skaklja neviděl vodu už více než rok.
Ledovec Bionassay se rozdělil na horní a spodní část, která je úplně pokryta štěrkem. Na Nordkappu se uchycuje místo vřesu ostřice.

Třeba jsou to jen sezónní výkyvy. Třeba zaprší a ochladí se.

UPDATE 5.7.
Zapršelo a ochladilo se. Takže zbývají dořešit jen ty ledovce a tundra.