Žil byl jeden malý nárůdek ve středu Evropy. Jednoho rána se nad celou zemí ozvalo „prásk“, všem lidem se rozsvítilo a rozhodli se provést radikální změny ve fungování svého státu. Nějakou dobu přemýšleli a pak rozhodli takto:

Náš parlament bude mít jen jednu komoru a ne více než 60 poslanců.

Hlavou státu bude prezident, který bude zároveň šéfem vlády a bude mít na starosti zahraniční politiku.

Ve vládě budou pouze čtyři ministerstva:

Ministerstvo přerozdělování
Má na starosti vybírání státních peněz a jejich utrácení. Maximální výdaje na státní administrativu jsou omezeny fixním procentem ze státního rozpočtu.

Ministerstvo síly
Policisté, vojáci, celníci, dozorci a vůbec všichni, kteří chrání, brání a vynucují vůli státu.

Ministerstvo standardů
Stárá se o zákony, normy a nařízení ve všech oblastech, které spravuje stát.

Ministerstvo administrativy
Udržuje státní aparát, úřady a sítě.

I zavedli tento systém a viděli, že je to dobré. Úředníci zůstali i nadále úředníky, ale bylo jich méně a neměli proto tolik času komplikovat lidem život.
A tak si malý nárůdek ve středu evropy poklidně žil a byl, nadával na politiku a přitom si užíval nejefektivnější veřejné správy na světě.
A pak zazvonil zvonec, a utopie byl konec.