Dvěma třetinám lidí, kteří žijí ve městě, chybí bližší kontakt s přírodou. Co to znamená, bližší kontakt? Pro jednoho domek u lesa, jiný sní o spaní v záhrabu vysoko v Himáláji. Touhy se liší intenzitou, k jejich naplnění však bývá stejně daleko.
Rád spím v přírodě. Pod širákem či ve stanu, v lese, na sněhu, na vodě, v létě nebo v zimě. Jak to ale udělat, když víkendy jsou jen jednou za týden a dovolená je krátká?
Kde je chuť, tam je i cesta. Podle hesla nemusí pršet, stačí když kape, podnikám výpravy na jednu noc. Po práci do lesa, ráno z lesa do práce.
Velké město se odpoledne mění v past, ze které se těžko uniká. Dlouhé kolony aut se šinou po výpadovkách na venkov, aby se ráno po stejných výpadovkách zase ploužily zpátky. Pokud nechci půlku času strávit v zácpách, je třeba nechat auto doma. Množství klidných míst, kam se dá po práci dostat pěšky / na kole / městskou dopravou, bývá v evropských městech překvapivě veliké, ať už jste v Londýně, nebo v Brně.
Na mapce níže je vyznačeno několik míst, která nejsou dále než hodinu cesty bez auta od mého bydliště i pracoviště a kde po setmění nepotkáte živáčka (kromě mně).

View Příměstská divočina in a larger map
Někdo může namítnout, že podobné dobrodružství se dá zažít i na lavičce v parku a bude mít pravdu. Já mám ovšem rád více soukromí a to vyžaduje odlehlejší kout. Ačkoli se to nezdá, opuštěných, divokých a jinak krásných míst se v urbanizované krajině nachází dostatek. Občas bývá tma rovnou pod svícnem ve velkém parku uprostřed města, jindy je třeba vyrazit dále. Obecně platí, že čím je místo obtížněji přístupné autem, tím větší je šance na divoký kout. Obtížně přístupné neznamená daleko od silnice – někdy stačí přeskákat potok tekoucí podél hlavního tahu a člověk se ocitne v jiném světě.
Pokud je u města nějaký kopec, lze jít těměř na jistotu. My tady máme jeden, na který dokonce jezdí lanovka, která přepravuje zdarma kola. Není divu, že jsem na tom kopci častým hostem, bez ohledu na počasí …