No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo.
Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na smetišti občas vyroste růže, i pod vrstvami polyetylénu se může skrývat kus živé přírody.
Jednou jsem strčil do hlíny kus zázvoru z obchodu, on se ujal a vytvořil hustou mříž listoví, přes kterou skoro nevidno na betonové parkoviště před domem.
Jindy jsem nechal naklíčit pecku z avokáda a už je z něj košatý stromek.
Tyhle experimenty mi slouží jako připomínka toho, že přes všechnu snahu o co nejsterilnější prostředí jsou supermarkety pořád ještě skladištěm biologického materiálu, který má svůj původ v obyčejné hlíně.
Touhy lidské mysli oprostit se od půdy a vyletět k oblakům jsou na každém kroku sráženy zpátky do kupy hnoje neměnnou realitou přírody, jakkoli se jí snažíme maskovat křiklavými obaly v regálech a pilnou prací mladých chemiků v laboratořích potravinářských firem.